Umění odejít
Říká se, že aby mohlo něco nového přijít, musíme nechat to staré odejít. Není lehké opustit pohodlná a jistá místa, pohnout se, aby energie mohla zase „téci“. Dlouho jsem si myslela, že nejde jinak, než vykročit do neznáma a důvěřovat, že nové se vyjeví. Moje zkušenost tohoto roku mi však ukázala, že nejde nezbytně o opuštění v materiální rovině, jako o vnitřní odhodlání odejít, které je spojené s postupným přijímáním změny, která se vyjeví – až nastane čas. Čas, kdy se vše promění, a tak je třeba být připraven až to přijde.
Poděkování rostlinným medicínám
Dnes je světový den dedikovaný poděkování rostlinným medicínám “Thank you plant medicine”. A tak já jim z celého srdce děkuju, do konce života děkovat budu a každý rok, pokud to jen trochu půjde, ráda znovu a znovu zreflektuji drahocenné poznání, které mi přinesly a také, kam se moje perspektiva posunula. Rostlinné medicíny mi ukázaly, že vnější svět je jen nablýskaná šlupka nekonečného mystéria existence, která se skrývá vevnitř.
Potenciál integrace psychedelické zkušenosti -> sjednocení
V minulém článku jsme věnovali pozornost možnému potenciálu psychedelické zkušenosti, a již v tomto díle jsme naznačili důležitost integrace prožitků z rozšířeného stavu vědomí do běžného života. V podstatě bychom mohli říci, že jde o maximalizaci přínosů, které zkušenost nabízí.
Tvárnost vlastního bytí
Loňský rok byl jedním z nejnáročnějších, troufla bych si říci, že posledních dekád našeho vývoje jako lidského druhu. Pachuť strachu a frustrace, izolace a odcizení, se jen tak z našeho podvědomí nevymaže. Nicméně, co když je to vše jen otázkou úhlu pohledu? V žádném případě nechci snižovat strasti, které toto období celospolečensky přináší, ale neříká se, že „každá krize je příležitostí k růstu“? Co když nám strach z viru a onemocnění dává možnost urovnat svůj postoj ke smrti jako takové?
Psychedelika, covid a přítomnost
Doba Covidová je mj. i docela význačná stále se zvyšujícím počtem uživatelů psychedelik. Ono to nejspíš (dle mého subjektivního názoru) nesouvisí pouze s karanténou a izolací, ale s obecnou popularizací této tématiky.
Byly doby, kdy jsem byla, skoro bych až řekla, „fanaticky fascinována“ psychedeliky a jejich účinky. Dlouhé roky neuplynul týden bez psychedelické zkušenosti – vévodila kyselina lysergová. Povětšinou v rekreačním kontextu a s postupem času snad můžu říci i v bezpečnějších rámcích.
Vision quest #1
Dnes je tomu přesně rok, kdy jsem zasedla v lese, abych absolvovala rituál zvaný Vision Quest (hledání vize).
Tento rituál indiánského kmene Lakota spočívá v tom, že v lese strávíte (v mém případě) 3 noci a 4 dny bez jídla, pití, spánku.
Rituál má několik fází (obdobně jako psychedelická zkušenost) – příprava, samotná zkušenost, integrace.
Účastníci rituálu se dělí na dvě skupinky, jedna skupinka jsou pomocníci, kteří obstarávají posvátný oheň, skrze který jsou propojeni s „hledači“, jež sedí v lese. Pomocníci do ohně házejí jídlo, lijou vodu a říká se, že jedí, pijí a spí za ty, kteří sedí v lese. Dokonce jsem byla svědkem toho, jak velmi silná emoce zasáhla kamarádku – pomocnici – a byla to ona, kdo ji zpracovával, ačkoliv nebyla její, nýbrž hledače vize.
Každý svého štěstí strůjce?!
Moje babička s hořkostí v hlase říkávala, že „každý svého štěstí strůjcem“. Trochu paradox v zrcadle komunismu, ve kterém žila většinu života. Jako dítě jsem však vnímala, že nejen já, ale i moji rodiče, jsme strůjci mého (ne)štěstí. Ve veřejném prostoru se stále častěji objevují výkřiky tvrdící, že „realitu si vytváříme sami“. Může to tak být? Jak moc to platí? Měla moje babička hlubší pravdu, než tehdy sama nejspíš ani nebyla schopna domyslet?
Ohlédnutí za rokem 2019
Ohlédnu-li se za 2019, považuji tento rok za jeden z nejvýznamnějších v mém životě. Říká se, že prvních 28 let života můžeme rozdělit na 4 sedmileté cykly. Můj 29. rok pro mě byl zcela převratným. Ráda bych ho v rychlosti zrekapitulovala, snad pro mě, snad pro další, kdo by třeba chtěli vyzkoušet něco z toho, čím jsem si prošla, a co nebo koho můžu doporučit.
Cesta k sobě / Cesta k lásce
Minulý čtvrtek jsem se zúčastnila ZaZrak, Létající Koberec + Mokosha j.h.. Jedná se o nějakou formu oduševnělého rozjímání (sama jsem byla překvapena hloubkou) a pak následoval koncert Létajícího koberce a tanec.
V životě jsem se setkala už s docela značným množstvím různě „napojených“ lidí. Někteří uměli číst v jemnohmotném těle, jiní komunikovat s duší, setkala jsem se i s takovými, kteří jakoby mě prohlédli naskrz.
Bytostné prožívání reality
Už dlouhou dobu se sama sebe ptám, jaké formy prožívání reality máme asi k dispozici, a na čem záleží, jak zrovna realitu prožíváme.
Výrazné změny v mém vlastním prožívání byly obvykle stimulovány psychedelickou zkušeností, to však neznamená, že bez ní by se to nestalo. Myslím, že stalo, jen za jiné situace a třeba trochu jinak, možná trochu později.
Healing „proces“ na Healingu 2019
e tomu pár let, co se kolem mě stále častěji objevovalo slovo proces. Pamatuji se, že jsem na něj v jednu dobu raeagovala s despektem, netušila jsem, co se za tím skrývá. Při cestě k sebepoznání se totiž o sobě dozvídáme věci, které nejsou příjemné a strávit (integrovat) je, může někdy trvat celé dny, týdny, měsíce, v horším případě i roky. V mém případě se opakovaně jedná o nastavení mě samotné, jehož negativní dopady nejsem schopna uvidět bez toho, aby se „něco stalo“. Paradoxně se mi rozbíjejí i věci, které mám na sobě ráda, a které jakobych vnímala zrcadlově.
