Doba Covidová je mj. i docela význačná stále se zvyšujícím počtem uživatelů psychedelik. Ono to nejspíš (dle mého subjektivního názoru) nesouvisí pouze s karanténou a izolací, ale s obecnou popularizací této tématiky.
Byly doby, kdy jsem byla, skoro bych až řekla, „fanaticky fascinována“ psychedeliky a jejich účinky. Dlouhé roky neuplynul týden bez psychedelické zkušenosti – vévodila kyselina lysergová. Povětšinou v rekreačním kontextu a s postupem času snad můžu říci i v bezpečnějších rámcích.
Pokud byste se mě tehdy zeptali, zda to nepřeháním, odpověděla bych, že nikoliv a myslela bych si, ať se staráte o sebe. Pokud byste se mě zeptali teď, odpověděla bych, že to zpětně vnímám jako extrémní, nicméně, kdyby toho nebylo tolik, možná bych stále měla tendenci někam z přítomnosti utíkat a nevážila bych si jí tolik, co dnes.
Přiznám se, že jsem za ty roky nikdy neprošla výrazně náročnou zkušenosti. Ano, jednou, před asi 8 lety, jsem užila acid v kombinaci s kokainem a dostala za uši, nicméně věděla jsem, že jsem si to svou nerozvážností zasloužila. Jednou jsem prožila jistou formu mystické zkušenosti, která mi zamotala hlavu na téměř dva roky – nedokázala jsem totiž zkušenost adekvátně uchopit a integrovat. Nicméně zpětně vidím, kolik učení mi tyto dva roky přinesly a neměnila bych. Pouze jednou jsem užila acid, když mi nebylo dobře – asi týden po rozchodu, s čerstvě zlomeným srdcem. To, co se stalo vnímám trochu jak milost, neboť jsem měla pocit, že na mě nějaká bytost vylila kýbl klidu. Můj vnitřní klid, který byl tehdy rozhrkaný jako starý dřevěný vláček na nepojízdných kolečkách, se prohloubil a ačkoliv jsem pak zpracovávala tento rozchod ještě dlouho, někde v hloubce uvnitř jsem věděla, že je to správně.
Užívání psychedelik (a teď myslím vyšší dávky) v době, kdy nám není úplně nejlíp, je „tricky“. Na jednu stranu chápu naději, že nám pak bude líp, na druhou stranu člověku pak může být výrazně hůř. Z Global Drug Survey 2020 vychází, že se sebe-medikování psychedeliky značně navyšuje. Nicméně 3,7% respondentů, kteří tento druh užití reportovalo, také potřebovalo vyhledat odbornou pomoc v bezprostřední spojitosti s náročnou psychedelickou zkušeností. Otevřít se tam totiž může leccos.
A tak bych ráda apelovala na snahy pokusit se rozluštit, „proč nám není dobře?“ nejprve skrze jiné techniky a způsoby. Pokud však i přesto, zdá se psychedelická zkušenost tím jediným východiskem, o to více apeluji na bezpečné rámce, průvodce – nebo alespoň kamaráda „sittera“ a taky třeba prostudování materiálů jako od České psychedelické zkušenosti „Náročná psychedelická zkušenost“.
Z mé zkušenosti se někdy stačí prostě zeptat a „vesmír“ nám skrze následné události, mnohdy nečekaně, odpoví.
Komunikace se „stvořením – bytím – vesmírem – světem..“ skrze nás samotné, je extrémně zajímavá věc. Z mého úhlu pohledu k nám bytí neustále promlouvá, jen my se někdy zapomínáme ptát, a když už se zeptáme, neočekáváme odpověď. Takže třeba proletí kolem, avšak zůstane bez povšimnutí.
Psychedelická zkušenost je fascinující. V mém pojetí reality jsem vždycky hledala nějaké záchvěvy nepravidelnosti, nečekanosti, snad i magie. Radovala jsem se a dodnes se raduji pokaždé, když moje vědomí zachytí tyto nuance přesahující „normalitu“. Rozdíl však je, že jsem se naučila být trpělivá a vnímat tyto jemné projevy jakési abnormality i za běžného stavu vědomí. Vnímám, že je to závislé na naší schopnosti bytí v přítomnosti, tady a teď. Nedávat mysli prostor, aby nás odnášela k tématům, která nemají s přítomností co dočinění. Pokud totiž necháme běžné věci, aby se děly bez našeho myšlenkového přičinění, dějí se nejlíp, jak mohou. Z nějakého důvodu o tom nepochybuji.
Schopnost držet myšlenkové proudy na uzdě mi paradoxně daly moje pokusy o meditaci a v jisté formě taky Iboga. Iboga mi dala prožít, co to je, když moje mysl jede na 1000 obrátek. Mnohonásobně se urychlil proud myšlenek, které moje mysl chrlila jak nezastavitelné tsunami. Měla jsem pocit, že když svou mysl zastavím, uvidím, co se skrývá bezprostředně „za“. Snad klid a mír, které pravděpodobně nastává, když povrch/život smete fakt velká vlna. Zajímavé bylo vnímat, kolik různých výmyslů a domněnek toho, jak nějaké věci mohly být, moje mysl vysílala. Zasáhla mě svou kreativitou i humorem, avšak vyděsila svou přesvědčivostí. Tehdy jsem si uvědomila, že „já nejsem moje myšlenky“. Trvalo mi asi rok to plně integrovat, ale tuším, že se pomalu blížím ke zdárnému ukotvení.
Po této zkušenosti jsem si začala zpívat v duchu i nahlas, doma i v ulicích, to abych byla pánem své mysli já – přičemž posílat jí tam mantry pro ni nemůže být na škodu. Pokud totiž mysl nezaměstnávám, dokáže mne stále ještě s grácií obelstít.
Psychedelické zkušenosti – takové, které umí otřásnout celým bytím, mě přivedly k pochopení, že je mnohem zábavnější si počkat a žít „to“, a učit se vnímat jemné projevy, skrze které s námi stvoření komunikuje. Neboť teprve tehdy můžeme žít psychedelickou zkušenost denně, tady a teď. Prožívat záblesky přesahující naše porozumění běžné reality z místa čistého vědomí.
Možnosti našeho prožívání a vnímání nedokážeme dohlédnout. Podle mě je tato studna bezedná a je na každém z nás, jak rychle skočíme do vlastního bazénu blahobytí. Tady a teď.
