Tvárnost vlastního bytí
Loňský rok byl jedním z nejnáročnějších, troufla bych si říci, že posledních dekád našeho vývoje jako lidského druhu. Pachuť strachu a frustrace, izolace a odcizení, se jen tak z našeho podvědomí nevymaže. Nicméně, co když je to vše jen otázkou úhlu pohledu? V žádném případě nechci snižovat strasti, které toto období celospolečensky přináší, ale neříká se, že „každá krize je příležitostí k růstu“? Co když nám strach z viru a onemocnění dává možnost urovnat svůj postoj ke smrti jako takové?
