„Ty pracuješ v psychedelickém výzkumu? A můžu se ho zúčastnit já?“ Věty, které opakovaně slýchám téměř vždy, když se zmíním o tom, že mým profesním tématem jsou psychedelika. Pokaždé si říkám, zda si lidé uvědomují, co to znamená stát se výzkumným subjektem.
Čeští vědci uskutečňují výzkum v Jižní Americe mezi indiány, kteří užívají psychoaktivní nápoj Ayahuasca. Jak se člověk cítí uprostřed nedotčené přírody a k čemu badatelé zatím dospěli?
Je to sedm let od chvíle, kdy tým mých kolegů z Národního ústavu duševního zdraví pod vedením MUDr. Tomáše Páleníčka získal grant od Nadačního fondu Neuron k tomu, aby realizoval výzkumnou expedici do srdce amazonského pralesa.
Soudobá renesance psychedelického výzkumu otevírá dveře nejen novému přístupu k léčbě duševních onemocnění, možnostem sebepoznání a flexibilitě nahlížení na individuální i celospolečenské problémy, ale souběžně i komplexnějšímu náhledu na psychoaktivní látky a jejich potenciálnímu místu v naší společnosti. K tomu, abychom mohli nahlédnout pod pokličku možností jejich využití, ale stejně tak rizikům, které s sebou přinášejí, je nezbytné porozumět mechanismům jejich účinku a tomu, co je zcela bezprostředně ovlivňuje.
Současná situace na poli duševního zdraví naší společnosti je alarmující. Čísla neúprosně rostou. Dříve to byl každý pátý, kdo během života prošel nějakou formou duševního onemocnění. Dnes, částečně jistě v důsledku koronavirové pandemie, je to každý třetí. Na půdě Evropské Unie se v kuloárech mluví o tom, že pandemii koronaviru nahradila pandemie duševních onemocnění. Naše společnost strádá, je to cítit.
Představte si, že existují látky, které vám umožní přemýšlet, vnímat a prožívat realitu zcela jinak, než jste zvyklí. Tak moc jinak, že na otázku, jak si vykládáte přísloví „Vrána k vráně sedá“, odpovíte: „Je jim spolu dobře.“ Výzkum psychedelických látek a jejich legální zavedení do léčebné praxe ale narážel a naráží na mnohá úskalí.
Tematika psychedelických látek a jejich historie, současného postavení a snad i budoucího zasazení do naší společnosti otevírá otázky, které přímo i nepřímo souvisejí nejen s dalším směřováním naší civilizace, ale i s obecným pojetím fundamentálních otázek týkajících se možností vědomí, duchovního rozměru našeho bytí, osobní zodpovědnosti každého jednotlivce, a v neposlední řadě i našeho přístupu ke zdraví.
„Často se však stává, že je zkušenost opravdu náročná, lidem se vyjeví strachy, vyplaví zapřené obsahy podvědomí, otevřou se 13. komnaty. Stejně tak jako jeden může cítit jednotu a lásku, druhý může letět nepoznanou temnotou. Pochopení, přijetí a uchopení takových zkušeností není vždycky jednoduché. I proto budou účastníci studie, kteří budou přítomni na místě, předem velmi důsledně obeznámeni se všemi aspekty takové zkušenosti. V žádném případě se nedoporučuje s látkou experimentovat individuálně.“
„Každý, kdo se rozhodne ketamin užít, by měl (jako vždy v případě psychedelických látek) zvážit adekvátnost setu (mindsetu + fyzických možností jedince) i settingu (prostředí a okolnosti, ve kterých je látka užita + společnost, ve které je užita), avšak pohlédnout i na okolnosti svého fyzického zdraví. Pro lidi s vysokým krevním tlakem, s epilepsií a dalšími onemocněními by mohlo být užívání fatální.“
„Žijeme v digitální době, bezpochyby, ale digitalizovaná realita prezentovaná v televizi většinou jaksi postrádá hloubku, alespoň pro mě. Vám se nezdá poněkud plochá? Tomu, že je přístup k vlastní televizi někde v našich kořenech, nasvědčují i nejrůznější důkazy o rituálech zahrnujících změněné stavy vědomí, které v minulosti probíhaly v tradičních kulturách po celém světě.“
„Abychom pochopili LSD a jeho potenciál i rizika pro člověka a společnost, je potřeba nahlédnout za oblaka tabu, kterými jsme jej zastřeli, a pochopit okolnosti a mechanismy, na kterých jeho účinek závisí. Bylo mi sedmnáct, když mi poprvé někdo nabídl LSD. Od té doby jsem ho odmítla minimálně ještě desetkrát, než jsem v jednadvaceti řekla: „Tak jo,” a okusila „čtvrtku tripu“, tedy přibližně 30 mikrogramů. Je to relativně nízká dávka, ale ani tu není radno podceňovat. Trvalo mi roky, než jsem se odvážila jít dál.“
„Kdo se dívá ,ven‘, ten sní; kdo se dívá ,dovnitř‘, ten se probouzí“. C. G. Jung
„Ve výpovědích lidí, kteří si sezením prošli, se hovoří o intenzivním promítání vlastního života za zavřenýma očima, kdy se jednotlivé situace skládají tak, aby byl jedinec schopen zbořit své vzorce chování. To znamená strukturované a zacyklené reakce na opakující se podněty, které nám neprospívají, ale neumíme se z nich vymanit. Lidé jsou tedy schopni opět vidět některé situace ze svého života, zhodnotit je z jiné perspektivy nebo v některých případech prožít situaci v kůži někoho jiného.“
