„Ty pracuješ v psychedelickém výzkumu? A můžu se ho zúčastnit já?“ Věty, které opakovaně slýchám téměř vždy, když se zmíním o tom, že mým profesním tématem jsou psychedelika. Pokaždé si říkám, zda si lidé uvědomují, co to znamená stát se výzkumným subjektem.
Ve chvíli, kdy na něco posvítíme přímým světlem, objeví se i stín. Tato metafora může platit pro mnohé – nejen pro hmotné věci, ale i pro ideje, myšlenky či hnutí. Jakmile se nějaké téma dostává do hledáčku veřejnosti, brzy se začnou objevovat i tmavší kouty. V tomto článku si klademe za cíl kriticky posvítit na probíhající psychedelickou (r)evoluci, které se dlouhodobě věnujeme v našem seriálu.
Soudobá renesance psychedelického výzkumu otevírá dveře nejen novému přístupu k léčbě duševních onemocnění, možnostem sebepoznání a flexibilitě nahlížení na individuální i celospolečenské problémy, ale souběžně i komplexnějšímu náhledu na psychoaktivní látky a jejich potenciálnímu místu v naší společnosti. K tomu, abychom mohli nahlédnout pod pokličku možností jejich využití, ale stejně tak rizikům, které s sebou přinášejí, je nezbytné porozumět mechanismům jejich účinku a tomu, co je zcela bezprostředně ovlivňuje.
Téma psychedelik zažívá v posledních letech malou globální renesanci. Stále častěji se o nich píše pro jejich potenciál u léčby duševních onemocnění, ale také pro sebepoznání, osobní či spirituální rozvoj. Zdá se, že doby, kdy se toto téma tabuizovalo a docházelo k veřejně sdíleným (a často účelovým) mystifikacím, jsou za námi.
Rok 2021 se chýlí ke konci. Dal nám zabrat, nemyslíte?
Jsou to téměř dvě léta od chvíle, kdy naše média započala sdílet zprávy o podivuhodném viru, který se objevil v čínském Wuhanu. Od té doby procházíme jako lidstvo jednou velkou krizí, ale také bychom s jistou dávkou troufalosti mohli říct, jedním velkým přerodem.
V průběhu pandemie počet diagnóz duševních onemocnění výrazně narostl. Tak například počet lidí s depresí se až ztrojnásobil. Zvýšila se také čísla lidí trpících úzkostnými poruchami, sebevražednými myšlenkami či sebepoškozováním, a své otisky zanechávají pandemická opatření i na dětech.
Představte si, že existují látky, které vám umožní přemýšlet, vnímat a prožívat realitu zcela jinak, než jste zvyklí. Tak moc jinak, že na otázku, jak si vykládáte přísloví „Vrána k vráně sedá“, odpovíte: „Je jim spolu dobře.“ Výzkum psychedelických látek a jejich legální zavedení do léčebné praxe ale narážel a naráží na mnohá úskalí.
Tematika psychedelických látek a jejich historie, současného postavení a snad i budoucího zasazení do naší společnosti otevírá otázky, které přímo i nepřímo souvisejí nejen s dalším směřováním naší civilizace, ale i s obecným pojetím fundamentálních otázek týkajících se možností vědomí, duchovního rozměru našeho bytí, osobní zodpovědnosti každého jednotlivce, a v neposlední řadě i našeho přístupu ke zdraví.
Doba Covidová je mj. i docela význačná stále se zvyšujícím počtem uživatelů psychedelik. Ono to nejspíš (dle mého subjektivního názoru) nesouvisí pouze s karanténou a izolací, ale s obecnou popularizací této tématiky.
Byly doby, kdy jsem byla, skoro bych až řekla, „fanaticky fascinována“ psychedeliky a jejich účinky. Dlouhé roky neuplynul týden bez psychedelické zkušenosti – vévodila kyselina lysergová. Povětšinou v rekreačním kontextu a s postupem času snad můžu říci i v bezpečnějších rámcích.
Je tomu něco málo přes pět let, co jsem fascinována potenciálem rozměrů psychedelické zkušenosti, zcela propadla této tématice. Pochopení, že existuje nástroj, který nám může nastavit zrcadlo, zavést nás hluboko do podvědomí a odkrýt nejtajnější komory našeho vnitřního světa a to vše navíc skrze vizuálně atraktivní a prožitkově naplňující zkušenost, se mi zdálo ohromné. Cítila jsem se tehdy jako Columbus po objevu Ameriky, přičemž ale já jsem Ameriku již znala a navštívila, ale její možnosti jsem nedohlídla.
„Často se však stává, že je zkušenost opravdu náročná, lidem se vyjeví strachy, vyplaví zapřené obsahy podvědomí, otevřou se 13. komnaty. Stejně tak jako jeden může cítit jednotu a lásku, druhý může letět nepoznanou temnotou. Pochopení, přijetí a uchopení takových zkušeností není vždycky jednoduché. I proto budou účastníci studie, kteří budou přítomni na místě, předem velmi důsledně obeznámeni se všemi aspekty takové zkušenosti. V žádném případě se nedoporučuje s látkou experimentovat individuálně.“
„Každý, kdo se rozhodne ketamin užít, by měl (jako vždy v případě psychedelických látek) zvážit adekvátnost setu (mindsetu + fyzických možností jedince) i settingu (prostředí a okolnosti, ve kterých je látka užita + společnost, ve které je užita), avšak pohlédnout i na okolnosti svého fyzického zdraví. Pro lidi s vysokým krevním tlakem, s epilepsií a dalšími onemocněními by mohlo být užívání fatální.“
„Žijeme v digitální době, bezpochyby, ale digitalizovaná realita prezentovaná v televizi většinou jaksi postrádá hloubku, alespoň pro mě. Vám se nezdá poněkud plochá? Tomu, že je přístup k vlastní televizi někde v našich kořenech, nasvědčují i nejrůznější důkazy o rituálech zahrnujících změněné stavy vědomí, které v minulosti probíhaly v tradičních kulturách po celém světě.“
„Abychom pochopili LSD a jeho potenciál i rizika pro člověka a společnost, je potřeba nahlédnout za oblaka tabu, kterými jsme jej zastřeli, a pochopit okolnosti a mechanismy, na kterých jeho účinek závisí. Bylo mi sedmnáct, když mi poprvé někdo nabídl LSD. Od té doby jsem ho odmítla minimálně ještě desetkrát, než jsem v jednadvaceti řekla: „Tak jo,” a okusila „čtvrtku tripu“, tedy přibližně 30 mikrogramů. Je to relativně nízká dávka, ale ani tu není radno podceňovat. Trvalo mi roky, než jsem se odvážila jít dál.“
„Je tomu asi dva měsíce, co jsem měla možnost zúčastnit se organizovaného víkendu v Nizozemí, kde se užily vysoké dávky (asi 30 g na osobu) lanýžů obsahujících psilocybin, v legálním prostředí. Odhodlaní odvážlivci tak mají možnost důstojně podstoupit vlastní zkušenost v bezpečném prostředí bez ohrožení vlastní svobody legálním rámcem.
Paradox #1
V důsledku protiřečících si postojů systému, vědy a osobních zkušeností máme strach mluvit o drogách otevřeně.
Paradox #2
Změníte-li jeden z faktorů, může se zásadně změnit i zkušenost.
Paradox #3
Stokrát může být všechno v pohodě, a pak jednou může být všechno jinak.
„Kdo se dívá ,ven‘, ten sní; kdo se dívá ,dovnitř‘, ten se probouzí“. C. G. Jung
„Ve výpovědích lidí, kteří si sezením prošli, se hovoří o intenzivním promítání vlastního života za zavřenýma očima, kdy se jednotlivé situace skládají tak, aby byl jedinec schopen zbořit své vzorce chování. To znamená strukturované a zacyklené reakce na opakující se podněty, které nám neprospívají, ale neumíme se z nich vymanit. Lidé jsou tedy schopni opět vidět některé situace ze svého života, zhodnotit je z jiné perspektivy nebo v některých případech prožít situaci v kůži někoho jiného.“
„Zdá se, vzhledem k ekologické situaci, v jaké se v současnosti nacházíme, že mnoho obyvatel planety ztratilo spojení s přírodou, a tak je upadající stav planety nezajímá. Přihlédneme-li však k teorii, že jsme všichni z té stejné fotonové energie, neznamenalo by to, že nějaká naše „část“ upadá? Je možné, že se celkový stav planety odráží na well-beingu jejích obyvatel? A jak se cítíte Vy?“
Ve spojení s psychedelickými látkami se v dnešní době často mluví o renesanci, tedy obrození snahy pochopení jejich potenciálu, uchopení jejich rizikových faktorů a ustanovení směrnic k jejich bezpečnému užívání. Odložíme-li stranou všechny předsudky spojené se strachem z hrůzostrašných drog, které mohou zničit životy našich dětí, můžeme na ně pohlédnout jako na medicínu pro duši nebo jako na terapeutický nástroj.
„Mnozí rekreační uživatelé, s nimiž se nejčastěji setkáváme na hudebních akcích a festivalech, mnohdy psychedelika kombinují s alkoholem a jinými psychoaktivními látkami. Přitom si často neuvědomují nebezpečí, které s sebou takové užívání nese. A nejde jen o kombinace, množství a čistotu dané látky, ale i o aspekt, o kterém se mezi rekreačními uživateli moc nemluví – o spirituální dimenzi prožitku. Každý, kdo se rozhodne užít nějakou psychedelickou látku, by si měl být plně vědom, že vždy riskuje, ač třeba minimálně, že jeho zkušenost přeroste ve spirituální zážitek, případně se zvrtne v takzvaný bad trip, jenž může mít i psychické následky.“
„Je možné, že jsme mylně vyhodnotili potenciál léků, které jsme zavrhli jen proto, že se octly v nepovolaných rukou rekreačních uživatelů a jejich užívání/zneužívání se vymklo kontrole?“
