OPILÍ LÁSKOU
Rozhovor s Vipulem Rikhi – indickým spisovatelem, básníkem a hudebníkem o mystice, lásce a cestě sebepoznání.
Vision quest #1
Dnes je tomu přesně rok, kdy jsem zasedla v lese, abych absolvovala rituál zvaný Vision Quest (hledání vize).
Tento rituál indiánského kmene Lakota spočívá v tom, že v lese strávíte (v mém případě) 3 noci a 4 dny bez jídla, pití, spánku.
Rituál má několik fází (obdobně jako psychedelická zkušenost) – příprava, samotná zkušenost, integrace.
Účastníci rituálu se dělí na dvě skupinky, jedna skupinka jsou pomocníci, kteří obstarávají posvátný oheň, skrze který jsou propojeni s „hledači“, jež sedí v lese. Pomocníci do ohně házejí jídlo, lijou vodu a říká se, že jedí, pijí a spí za ty, kteří sedí v lese. Dokonce jsem byla svědkem toho, jak velmi silná emoce zasáhla kamarádku – pomocnici – a byla to ona, kdo ji zpracovával, ačkoliv nebyla její, nýbrž hledače vize.
Každý svého štěstí strůjce?!
Moje babička s hořkostí v hlase říkávala, že „každý svého štěstí strůjcem“. Trochu paradox v zrcadle komunismu, ve kterém žila většinu života. Jako dítě jsem však vnímala, že nejen já, ale i moji rodiče, jsme strůjci mého (ne)štěstí. Ve veřejném prostoru se stále častěji objevují výkřiky tvrdící, že „realitu si vytváříme sami“. Může to tak být? Jak moc to platí? Měla moje babička hlubší pravdu, než tehdy sama nejspíš ani nebyla schopna domyslet?
Osobní zodpovědnost v zrcadle psychedelické zkušenosti
Je tomu něco málo přes pět let, co jsem fascinována potenciálem rozměrů psychedelické zkušenosti, zcela propadla této tématice. Pochopení, že existuje nástroj, který nám může nastavit zrcadlo, zavést nás hluboko do podvědomí a odkrýt nejtajnější komory našeho vnitřního světa a to vše navíc skrze vizuálně atraktivní a prožitkově naplňující zkušenost, se mi zdálo ohromné. Cítila jsem se tehdy jako Columbus po objevu Ameriky, přičemž ale já jsem Ameriku již znala a navštívila, ale její možnosti jsem nedohlídla.
Ohlédnutí za rokem 2019
Ohlédnu-li se za 2019, považuji tento rok za jeden z nejvýznamnějších v mém životě. Říká se, že prvních 28 let života můžeme rozdělit na 4 sedmileté cykly. Můj 29. rok pro mě byl zcela převratným. Ráda bych ho v rychlosti zrekapitulovala, snad pro mě, snad pro další, kdo by třeba chtěli vyzkoušet něco z toho, čím jsem si prošla, a co nebo koho můžu doporučit.
Cesta k sobě / Cesta k lásce
Minulý čtvrtek jsem se zúčastnila ZaZrak, Létající Koberec + Mokosha j.h.. Jedná se o nějakou formu oduševnělého rozjímání (sama jsem byla překvapena hloubkou) a pak následoval koncert Létajícího koberce a tanec.
V životě jsem se setkala už s docela značným množstvím různě „napojených“ lidí. Někteří uměli číst v jemnohmotném těle, jiní komunikovat s duší, setkala jsem se i s takovými, kteří jakoby mě prohlédli naskrz.
Bytostné prožívání reality
Už dlouhou dobu se sama sebe ptám, jaké formy prožívání reality máme asi k dispozici, a na čem záleží, jak zrovna realitu prožíváme.
Výrazné změny v mém vlastním prožívání byly obvykle stimulovány psychedelickou zkušeností, to však neznamená, že bez ní by se to nestalo. Myslím, že stalo, jen za jiné situace a třeba trochu jinak, možná trochu později.
Healing „proces“ na Healingu 2019
e tomu pár let, co se kolem mě stále častěji objevovalo slovo proces. Pamatuji se, že jsem na něj v jednu dobu raeagovala s despektem, netušila jsem, co se za tím skrývá. Při cestě k sebepoznání se totiž o sobě dozvídáme věci, které nejsou příjemné a strávit (integrovat) je, může někdy trvat celé dny, týdny, měsíce, v horším případě i roky. V mém případě se opakovaně jedná o nastavení mě samotné, jehož negativní dopady nejsem schopna uvidět bez toho, aby se „něco stalo“. Paradoxně se mi rozbíjejí i věci, které mám na sobě ráda, a které jakobych vnímala zrcadlově.
Sebe-láska
„Chtěla jsem podstoupit hlubokou introspekci ve formě rituálu s kůrou kořene afrického keře Tabernanthe Iboga a trochu se po náročném rozchodu srovnat. Iboga však výrazně snižuje tepovou frekvenci a je tedy dobré srdce předem otestovat. Namísto rituálu, od kterého jsem beztak očekávala, že vyřeší moje bolístky, jsem dostala výsledky testů EKG, které podle spřáteleného srdečního chirurga vypadaly jako testy srdce uživatele amfetaminu po dvaceti letech. Doslova mi napsal: „Srdce by se Ti mohlo kdykoliv zastavit.“
Společenská zodpovědnost člověka
„V posledních letech zjišťuju, že stále méně věcí mi dává v životě smysl. Stále více projektů, aktivit či informací mě nechává zcela chladnou anebo mi přijde doslova „smysluprázdných“. Dělám, co můžu, abych se udržela ve svém středu. Ani příliš kritická, ani přehnaně aktivistická, a už vůbec nechci být moralistka. Občas mě nazývají demagogem, někdy mi to holt ujede.“
