Soudobá renesance psychedelického výzkumu otevírá dveře nejen novému přístupu k léčbě duševních onemocnění, možnostem sebepoznání a flexibilitě nahlížení na individuální i celospolečenské problémy, ale souběžně i komplexnějšímu náhledu na psychoaktivní látky a jejich potenciálnímu místu v naší společnosti. K tomu, abychom mohli nahlédnout pod pokličku možností jejich využití, ale stejně tak rizikům, které s sebou přinášejí, je nezbytné porozumět mechanismům jejich účinku a tomu, co je zcela bezprostředně ovlivňuje.
S psychoaktivními látkami (pro sérii těchto článků konkrétně s psychedeliky) je to jako s jakýmkoliv jiným nástrojem, který máme k dispozici – záleží na tom, kdo s nimi zachází, jak a s jakým záměrem. Bohužel, v případě psychoaktivních látek se opakovaně stávalo, že negativní následky byly přičítány látce jako takové, namísto pochopení toho, že osoba, která s nimi nakládá je ta, která předurčuje výsledek. Český vědec a psychiatr s celosvětovým renomé, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, MUDr. Stanislav Grof se opakovaně nechal slyšet, že je to jako s nožem. Všichni jej běžně užíváme – např. při krájení zeleniny, přičemž při neopatrném nakládání není tak těžké se pořezat. V rukou schopného chirurga skalpel zachraňuje životy, v rukou vraha může život i vzít. Je to pak chybou nože nebo tím, kdo s ním manipuluje? A zakazujeme nakládání s noži pro nebezpečí, které mohou způsobit?
Barevná paleta možností využití
Budeme-li pokračovat v analogii psychedelika – nástroje – a něčeho tak běžného jako je nůž, je logické, že za jiným účelem je využíván v kuchyni, na operačním sále, v řezbářství či v cirkusu. Ve všech těchto kontextech se používají jiné typy nožů a rizika, která jsou pro danou činnost aktuální, se zcela proměňují. Vědci zkoumající psychedelika již s jistotou tvrdí, že jejich účinek je zcela zásadně závislý na kontextu – jak v psychologickém, tak v environmentálním smyslu. Tvrdí, že jeho zanedbání by mohlo způsobit, že psychedelický zážitek je nejen (v případě terapie) klinicky neúčinný, ale také potenciálně škodlivý. Pojďme se podívat, v jakých kontextech se s užíváním psychedelik nejčastěji setkáváme a jak se v nich dbá na dodržování obecně platných mechanismů, které jsou příslibem hladšího a bezpečnějšího průběhu.
Rituální / ceremoniální
Nahlédneme-li na kontexty, ve kterých byla psychedelika v průběhu dějin užívána chronologicky, najdeme důkazy o jejich rituálním užití sahajícím stovky až tisíce let nazpět (nález E. Caprilese z roku 2010 se datuje kolem roku 1000 n. l.). Výzkumnice Bia Labaté v mnohých publikacích i knihách opakovaně zmiňuje důraz, který domorodé kultury kladou na environmentální kontext a psychologické faktory vnesené do zkušenosti, jako jsou jasný záměr a otevřený, zvídavý postoj, stejně jako význam uchopení samotného obřadu, průběh rituálu a písně (ikaros), které zkušenost doprovázejí. Tradiční kmeny často připisují léčivou sílu příslušným psychedelickým rostlinám, vyzdvihují “zvláštní” schopnosti šamana, a zpívaným písním zase přiznávají vlastní terapeutické působení. Někteří stoupenci tohoto modelu napadají novodobé tendence přivlastňování si domorodých metod obyvateli “Západu”. Nicméně i u původních obyvatel / facilitátorů / šamanů se setkáváme s tendencemi adaptovat specifické rituály, kde se užívají psychedelika, pro potřeby moderní společnosti.
Výzkum / terapie
V 50. – 60. letech minulého století vědecký výzkum psychedelik zažíval doslova svou zlatou éru. Netrvalo dlouho a po prvotním (tak trochu nezřízeném) nadšení přišly na řadu otázky bezpečnosti související s aspekty, které účinky psychedelik mohou ovlivňovat. Mezi jedny z prvních, kdo odkazoval na význam tzv. setu a settingu, patřil harvardský profesor, později velký obhájce užívání psychedelik, psycholog a spisovatel Timothy Leary. Dnes bychom set a setting bez skurpulí nazvali alfou a omegou psychedelické zkušenosti. Set – “mindset” – je označením, které zahrnuje očekávání, představy, a jakékoliv další psychologické faktory (včetně psychopatologie), se kterými člověk do prožitku přichází a které jej mohou bezprostředně ovlivnit. Mezi aspekty setu bychom zařadili i záměr, tedy účel užití – vlastní plán či “objednávku” toho, co chceme, aby zkušenost přinesla. Setting – “nastavení” – je označením pro kontext prostředí, ve kterém je látka užita. Svou roli zde může sehrát všechno, co by jakýmkoliv způsobem mohlo narušit (nebo podpořit) pocit bezpečí, pohodlí, zkrátka hladký průběh psychedelického sezení. Mezi praktické aspekty settingu můžeme zařadit samotné prostředí, kde se zkušenost odehrává, dostupnost vody, záchodu, tepla (deky), hudbu, či sittera, který zkušeností provází (anebo prostě přítomné lidi). Doporučení, která mohou napomoci bezpečnějšímu a “bezproblémovějšímu” průběhu, stejně jako psychedelika samotná, nejsou samospásná. Jejich dodržení nezbytně neznamená, že se věci nebudou dít jinak – z mnohých výpovědí uživatelů, které jsou běžně dostupné online, bychom mohli vyčíst a poznamenat, že se odehrává to, z čeho pak může uživatel (při správné integraci) vytěžit maximum. To ale právě nezbytně neznamená, že zkušenost bude pozitivně laděná a její průběh příjemný.
Je zajímavé, že ačkoliv „set“ a „setting“ byly u prvního známého užití LSD do značné míry nekontrolované a samotná zkušenost byla většinou nepříjemná, účastníci reportovali pozitivní psychologické přínosy. Dnes je již tento zdánlivý paradox vědecky prokázanou korelací mezi náročnými psychedelickými zkušenostmi a následnými pozitivními psychologickými dopady, v
případě, že je zkušenost adekvátně integrována. Výsledky novodobých výzkumů jednoznačně poukazují na velký potenciál využití psychedelik v léčbě onemocnění jako jsou deprese, úzkosti, posttraumatická stresová porucha, závislosti a mnohé další. Nutno zmínit, že v tomto vědeckém výzkumném kontextu jsou velmi přísně dodržovaná obecná doporučení a standardy klinické praxe, jež významně podporují bezpečnost sezení a průběhu intoxikace, a také kladou důraz na adekvátní naložení se zkušeností v rámci procesu její integrace.
Psychedelická zkušenost je v maximální představitelné formě zkušeností individuální, nic neplatí plošně pro všechny. Psychedelika nejsou jako léky, u kterých můžeme v převážné většině případů při jednorázovém i opakovaném podání očekávat téměř totožný výsledek. Paradoxně jsou obdobně jako léky zkoumány – jedna látka na jednu diagnózu – např. psychedelika pro léčbu deprese, MDMA pro léčbu posttraumatické stresové poruchy, iboga pro léčbu závislostí atd. To je ale velká škoda, neboť spíše než daná látka nese léčivý potenciál samotný změněný stav vědomí, který nabízí možnost nahlédnout na vlastní problémy z jiné perspektivy, či zahlédnout “jádro pudla” bez zásahu našich zažitých obranných mechanismů.
Psychonauti/ Sebepoznání
Vzhledem k tomu, že psychedelika jsou v rámci mezinárodních úmluv OSN klasifikována jako drogy bez léčebného využití a tedy jejich užívání je zcela zakázané, a to i přes to, že se pozitivními (a to někdy až přehnaně) reporty internet jen hemží, odebírá se mnoho lidí ke zkoumání jich i sebe “na vlastní pěst”.
Psychonauti jsou lidé, kteří prozkoumávají změněné stavy vědomí. Nevstupují do těchto vod nezbytně za účelem poznání sebe sama (ačkoliv to může mnohdy být vedlejším efektem), jejich záměrem je obvykle poznat, kam až to může jít, co všechno je možné zažít a jaké jsou možnosti našeho vědomí. Tito lidé se obvykle velmi dobře obeznámili s mechanismy účinku psychedelik a umí si zajistit bezpečný set a setting.
Obdobně je to i u těch, kteří touží po hlubším sebepoznání a za tímto účelem psychedelika užívají. Asi nikoho nepřekvapí, že zákazem oficiálního výzkumu a užívání psychedelik, ke kterému globálně došlo v druhé polovině minulého století, užívání psychedelik neskončilo, přesunulo se do undergroundu. Hledači vlastní pravdy tak v dnešní době mnohdy využívají služeb undergroundových terapeutů, sitterů, či facilitovaných rituálů, opět obvykle znalých zásad bezpečného užití, nicméně méně obvykle nakloněných pracovat se zkušeností následně terapeuticky.
Je tedy až alarmující, kolik lidí se po hlubokých psychedelických zkušenostech potýká s nevědomou dezintegrací osobnosti, spirituálním bypassem a dalšími negativními riziky, o kterých se bude psát v dalších článcích tohoto seriálu.
Jak již bylo řečeno, psychedelická zkušenost je natolik individuální záležitost, jak jen jedinečná je každá osobnost uživatele. Navíc informovanost a pokora k potenciálu těchto látek není obecně danou konstantou. Svůj podíl nebezpečí zde nese i fakt, že tyto látky je třeba nakupovat na černém trhu, kde nejsou v nabídce s příbalovým letákem, který by zaručoval jejich složení a upozorňoval na jejich rizika.
Rekreační
Oslava života bezesporu patří do fungování naší lidské společnosti – oslavy Nového roku, masopusty, ale i obyčejné slavení narozenin nebo jiných životních mezníků. V průběhu dějin se jejich forma vyvíjela, rozšiřovala a transformovala. Dnes si tak vybíráme z celé škály možností, jak si “povyrazit” nebo zažít realitu v jiném kontextu sebe sama. Mezi zcela běžné prostředky k navození pocitu uvolnění a propojení se s ostatními patří alkohol. Látka je to jak psychoaktivní (mění stav našeho vědomí), tak návyková (způsobuje závislost) a hlavně de facto nebezpečná – 20 % populace ČR spadá do rizikové a tedy i zdraví nebezpečné kategorie. Přesto je alkohol obecně přijímaný a legální. Nicméně dnešní horečka páteční noci se kromě alkoholu odehrává i za přispění jiných psychoaktiv – konopí, psychedelik a i látek daleko návykovějšího charakteru, které při opakovaném užívání mohou mít na jedince výrazně destruktivní charakter. I když se to na první pohled nemusí zdát patrné, užívání psychedelik v rekreačním kontextu patří k nejnebezpečnějšímu ze všech – výzkumy ukazují, že s nejvyšším počtem náročných zkušeností se setkáme u prvouživatelů na parties, hudebních akcích a festivalech, kde se na zásady setu a settingu obvykle nedbá. Zajímavé je, že i přes nevhodnost tohoto prostředí ostřílení psychedeličtí nadšenci často tuto zkušenost hodnotí pozitivně. Svou roli zde může sehrát i výše zmiňovaný záměr – pakliže neočekáváme nic víc, než zábavu, je značně pravděpodobné, že ani víc nedostaneme.
Kultivace vědomí společnosti
Je evidentní, že globální zákazy k zastavení užívání psychedelik nevedly, nevedou, a do budoucna jistojistě nikam nepovedou. Naopak. Jejich legální terapeutické využití v celosvětovém zdravotnickém systému je na spadnutí. Prvními vlaštovkami jsou vybrané americké státy, jež se ubírají k postupnému zpřístupňování psychoterapie asistované psychedeliky. Jak již bylo zmíněno, tento způsob léčby je již dnes pro mnohé diagnózy prokázaný jako účinný. Můžeme předpokládat, že další země a rozvolnění budou následovat.
Následující roky budou pro implementaci psychedelik zcela zásadní. Je naprosto nezbytné, aby se spolu se začleňováním psychedelik do terapie (a společnosti) dbalo na dostatečné vzdělání související s jejich zodpovědným užíváním.
Je to jak s expedicí na zasněžený horský štít. K tomu, abychom se bezpečně dostali na vrchol a zpátky, je potřeba upřímně a jasně zhodnotit naše schopnosti, náročnost terénu i počasí. Pokud k lezení přistupujeme se všemi potřebnými informacemi, znalostmi, ale i se zodpovědností a s pokorou, maximalizujeme pravděpodobnost, že se bezpečně dostaneme nad oblaka a staneme na vrcholu v ustrnulém úžasu a extázi ze vší té krásy kolem nás. Pokud ale před horu předstoupíme bez respektu a dostatku informací, hrozí nám, že se z takové výpravy nikdy nevrátíme.
Na závěr třeba dodat, že přes všechno výše popsané, nejsou psychedelika zázračným a samospásným nástorojem – existují případy, kdy byly dodržené všechny doporučené postupy, a přesto došlo k negativním dopadům na duševní zdraví jedinců. I proto, a právě proto, k těmto látkám musíme přistupovat s maximální ostražitostí a pokorou. To však neznamená zavřít dveře jejich výzkumu a využití, a zahodit jejich terapeutický potenciál. Naopak, podporujme naději, že poznání, které přinášejí, povede k transformaci zavedených paradigmat psychiatrie a potažmo i dalších žitých konceptů naší společnosti.
INTEGRACE
Integrace je označení pro začlenění poznání (vhledů) z psychedelické zkušenosti do každodenní reality života. V rámci výzkumu, kdy se zkoumá jejich vliv na léčbu duševních onemocnění, k tomu obvykle slouží psychoterapeutická sezení, která se ale doporučují všem, kdo se někdy rozhodnou za asistence změněných stavů vědomí nahlédnout za oponu poznání sebe sama.. Jinak řečeno, to, že si člověk v rámci zkušenosti něco uvědomí, ještě neznamená, že je schopný podle tohoto uvědomění žít.
Pro lepší pochopení uvedu příklad zkušenosti, se kterou jsem se opakovaně setkala. Jednou z ultimátních psychedelických zkušeností je tzv. rozpuštění ega, obvykle se jedná o mimotělní zkušenost, kdy vědomí opustí fyzickou schránku člověka a rozpustí se v bezbřehosti bytí samotného. Obvykle je tato zkušenost doprovázena hlubokým prožitkem posvátna a přichází s ní i uvědomění, že jsme “všichni jedno”. Jedna energie, ve které jsme všichni propojení a která pulzuje na pozadí fyzické reality. Jak ale takovou zkušenost integrovat? Co si z ní odnést?
Pakliže na ni dokážeme nahlédnout s dostatečným odstupem a s nohama na zemi, můžeme si třeba uvědomit, že tato propojenost, kterou měl člověk možnost vědomě prožít, ukazuje, že pakliže jsme všichni na pozadí tzv. jednotou, jakkoliv se chováme k druhým lidem, k zvířatům, k planetě, chováme se tak de facto sami k sobě. A to už je poznání, které může zásadně (převážně pozitivně) změnit naše vztahování se k druhým i ke světu. A takových jich ve zkušenostech rozmanitých typů může být ukryto nespočetně.
NÁROČNÁ PSYCHEDELICKÁ ZKUŠENOST / BADTRIP
Náročná psychedelická zkušenost je prožitek, který nese velký terapeutický potenciál, pakliže se člověk otevře jeho potenciálu. Obvykle může zprostředkovat tzv. katarzi, která je “charakteristická jakousi pomyslnou vnitřní očistou člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení”, jak udávají výkladové slovníky. Badtrip, oproti tomu, je označení pro nezvládnutou náročnou psychedelickou zkušenost. Uživatel nepochopil, co se mu tím jeho nevědomí snažilo říci, poznání se uzavřel a velice pravděpodobně se s důsledky nezpracované zkušenosti bude potýkat i nadále. Obvykle dokud je nevyřeší – například formou terapie, či po konzultaci s odborníkem zprostředkovanou formou změněného stavu vědomí – např. holotropním dýcháním.
Tento článek jsem napsala ve spolupráci s Vojtěchem Soudným a byl publikován v zářijovém čísle časopisu Regenerace.
