Kiyumi #1: psilocybinové lanýže legálně

Psychedelika a psychedeliky asistovaná psychoterapie patří v posledních letech ke stále skloňovanějším spojením ve veřejném prostoru. Podle vývoje přístupu k těmto látkám v zahraničí však můžeme předpokládat, že jsme teprve na prahu dalekosáhlého boomu, který klepe na dveře.

Pokud se nebudou řešit otázky víceúrovňové změny souběžně, pak poté co budou psychedelika reklasifikována a zařazena do systému léčby duševních onemocnění, a ono už dnes není nejmenších pochyb o tom, že se tak stane, přijde čas na jejich využití v rámci léčení neduh bez psychiatrických diagnóz, za účelem užití pro sebepoznání, během náboženských rituálů a v dalších kontextech, kde mají psychedelika nepochybně své místo.
Bylo by bláhové domnívat se, že pouze proto, že tyto látky patří mezi zakázané, nejsou na našem území v jiném než klinickém kontextu užívány. Nicméně všichni, kdo se k takové formě užití svolí, riskují. Svobodu, integritu, důstojnost, každému může narušení jejich bezpečného prostoru vynést něco jiného.

Za psychedeliky do Holandska
Jedinou zemí v Evropě, kde jsou lanýže obsahující psilocybin legální, je Nizozemí. V posledním desetiletí tak vznikly desítky profesionálně facilitovaných retreatů, které nabízejí skupinové, obvykle terapeuticky vedené, pobyty, kde se užívají vysoké dávky těchto lanýžů, a které díky právnímu systému Nizozemí mohou probíhat legálně, a tedy z tohoto hlediska opravdu bezpečně.

Kamenem úrazu je v tomto případě obvykle jejich cena. Zajištění vhodného místa a prostředí, vybavení, jídla, facilitátorů a dalších potřebných aspektů, je extrémně nákladné a běžná cena undergroundu se tak znásobí až desetkrát, přičemž je stále třeba ještě k tomu započítat náklady na dopravu. Pravdou je, že tohle je velmi relativní – kolik jsme ochotni zaplatit za zkušenost, která může výrazně zvýšit kvalitu našeho života?
Je to vůbec vyčíslitelné?
A další otázka, kterou si v tomto ohledu můžeme pokládat je, jakou hodnotu má pro nás svoboda a ultimátní bezpečí legálního zázemí?

Mnohé z retreatů založili nejrůznější aktivisté soudobé psychedelické renesance, anebo terapeuti, kteří mají velký zájem s psychedeliky pracovat, protože vnímají jejich potenciál pro terapii, ale není jim to momentálně umožněno. Např. Alalaho (www.alalaho.org), které vzniklo z područí spoluzakladatelů Psychedelické společnosti UK, anebo Kiyumi (www.kiyumi.org), které založil spoluorganizátor berlínské psychedelické konference Altered, anebo Soma Institute (www.somainstitute.org), které vzniklo spojením sil terapeutů z Česka a Itálie.

Aby se retreaty staly více cenově smysluplnými, zahrnují vícedenní programy mnohdy dva psychedelické ponory v rozmezí pěti dní. Na první pohled se to může zdát jako docela intenzivní zkušenost, nicméně je to docela obvyklá praxe, která nabízí možnost seznámení se s látkou (v případě prvouživatelů), formou a přístupem facilitátorů, a poté v rámci druhé zkušenosti je obvykle jednodušší pustit otěže kontroly a ponořit se opravdu hluboko do neznámých vod sebe sama.

Kiyumi: propojení přístupů
Jedním z uskupení nabízejících psychedelické zkušenosti je i program Kiyumi. Facilitátoři pochází z různých prostředí, prošli nejrůznějšími výcviky a učeními diverzních životních směrů a oblastí. Všichni sdílí vášeň pro vytváření bezpečného rituálního prostoru pro noření se do hlubin vlastní existence a kolektivního bytí.

Členové týmu mají vzdělání i zkušenosti v traumatických, somatických léčebných praktikách a západních psychologicko-medicínských modalitách. Mnoho z nich je zasvěceno do různých linií práce s rostlinnými
medicínami prostřednictvím tradičních kontextů a je odhodláno propagovat integrativní a transformační přístup k léčení.
Od loňského roku toto uskupení nabízí i půlroční program Psychedelic Compassionate Inquiry – Psychedelické soucitné dotazování, které propropojující terapeutický přístup Gábora Matého (soucitné dotazování) a psychedelickou zkušenost.  Od chvíle, kdy jsem se o tomto programu dozvěděla, jsem věděla, že mě hodně zajímá. Shodou okolností mi bylo nabídnuto zapojit se do Equity programu, dalo by se říci „za zásluhy na psychedelické scéně“, a snížit tak cenu celého programu. A tak jsem nakonec byla jednou asi ze stovky účastníků běhu roku 2023. Samotná zkušenost natolik předčila moje očekávání, že stojí za to sdílet, proč mají takové programy smysl.

Žitá zkušenost odborníkova
Gábor Maté patří k celosvětově známým odborníkům specializujícím se na léčbu traumatu. Původní profesí praktický lékař věnoval většinu svého profesního života léčbě závislostí lidí na samém okraji společnosti, doslova těmi, nad kterými již ostatní doslova zlomili hůl. Oproti jiným odborníkům, Maté pevně zastává názor, že na pozadí závislosti je trauma, které způsobuje takovou niternou bolest (která může být vědomá či nevědomá), že člověk neustále hledá únik z běžné reality do změněných stavů vědomí, a to i na úkor svého
vlastního zdraví.
Není náhodou, že svůj život zasvětil zrovna tématu traumatu – Dr. Maté totiž sám pochází z maďarské židovské rodiny, narodil se v Budapešti v roce 1944. Jeho prarodiče z matčiny strany, Josef Lövi a Hannah Lövi, kteří pocházeli z města Košice na jižním Slovensku, byli zabiti v Osvětimi, když mu bylo pět měsíců. Jeho teta zmizela během války a jeho otec tak tak vydržel nucené práce v rukou nacistické strany. Ne nadarmo se říká, že největším odborníkem se člověk stává vlastním prožitkem. Není pochyb, že Matého dětství je jak vystřižené z příručky na vývojové a transgenerační trauma. Velká část jeho celoživotního díla je zachycena v knihách, které obletěly svět jako V říši hladových duchů, Když tělo řekne ne anebo jeho nejnovější publikace Mýtus normálnosti. Významným odkazem je také jeho terapeutická metoda Compassionate Inquiry – tzv. Soucitné dotazování, které je postaveno na poněkud přímém odhalování jádra, které způsobuje trápení a bolest, a také soucitném přístupu a pomyslném změkčení mentálních konstruktů, které si obvykle člověk okolo bolavého místa vytvoří.

Skupina / sestavení programu
Do programu Psychedelic Compassionate Inquiry se přihlásilo přes sto zájemců o legální terapeutickou sebepoznávací práci. Slovo práce jsem zvolila záměrně, protože nahlížet na vrstvy sebe sama nepovažuji zrovna za oddychovou činnost. Naopak. Všech sto se nás setkávalo jen na online programu, který byl určen pro všechny. Půlroční cesta sestává z několika druhů setkání – jednak jsou to workshopy, kde přednášejí významné osobnosti psychedelického světa a přinášejí témata, která by měla být zvědoměna před tím, než do psychedelické zkušenosti člověk vstoupí. Mezi takovými je navigace k adekvátní přípravě a samozřejmě i integraci, meditace a techniky propojení se sebou, s ostatními, s přírodou, také návody k propojení se s tělem. Nechybí ani přednášky o mystických a rituálních aspektech, anebo o roli komunity, o sociálních přesazích, či tématech vztahů s druhými.

Přibližně ve dvoutýdenním intervalu se konají skupinové terapie, které v mém případě vedla Valerie Mason-John, autorka mnoha publikací a terapeutka, která prošla výcvikem přístupu Gábora Matého. Skupina je v tomto případě již malá – asi patnáctičlenná, a jsou to všichni, kdo se společně zúčastní retreatu v Holandsku.
Dále je to pět online setkání s Gáborem Maté, kdy náhodně vylosovaní zájemci mohou projít terapeutickým sezením vedeným právě jím. Každý účastník pak má tři vlastní terapeutická sezení s vyškoleným terapeutem z týmu. K tomu jsme dostali mnoho materiálu ke studiu pro všechny, které zajímaly mechanismy traumatu a to, jak se odráží do života člověka. Vyzdvihnout si zaslouží i přístup k integraci zkušenosti. Účastníci jednak měli možnost sdílet, co potřebovali, hned po zkušenosti, ale velký prostor k integraci byl věnován i v online
setkáních skupiny, tematickým workshopem a dvěmi navazujícími terapeutickými setkáními s Gáborem Maté.

Cesta dovnitř
O rok dříve jsem měla možnost zúčastnit se workshopu s Gáborem v Praze, kde na dobrovolnících uplatňoval svou metodu a já pochopila, že je to něco, co hledám – cesta ke kořenu problému, dost nekompromisní, přímá, však soucitná, alespoň tak se mi to zdálo. Kombinace s psychedeliky mi také přišla velmi vhod, neboť psychedelika jsou z velké části zodpovědná za to, kým dnes jsem. Bez psychedelik bych prostě byla někým jiným a tuším, že pokud bych to bez jejich hlubinného zásahu přežila až do dnes, velice pravděpodobně by
mi na světě nebylo moc dobře.

Když program započal, říkala jsem si: “Co tady dělám? Vždyť už toho mám za sebou tolik…” Někteří z mých souputníků nikdy psychedelika neužili, a tak bylo jednoduché myslet si, že jsem vyhodila peníze do vzduchu. Zpětně to reflektuji jako závan psychedelické pýchy. Ono je totiž úplně jedno, kde se člověk v sobě nachází, pokud programu věnuje dostatečnou pozornost a přijme nástroje, které nabízí. Vždycky je možné otevřít další a další komory, na které jsme si třeba do té doby netroufli, a to i díky tomu, že vstupujeme do bezpečného prostředí, které to unese. Tak jsem si to alespoň vysvětlila.
Mé vlastní zkušenosti věnuji článek v následujícím čísle, ale mohu potvrdit, že bezpečně vytvořený prostor mě unesl a dokonce, že jsem hned v následujících týdnech pocítila výraznou změnu – poprvé v životě jsem se nelekla, když někdo zavřel dveře, anebo vedle mě nečekaně vyvstal hluk. Dnes už si nemyslím, že lekání znamená černý svědomí. Minimálně v některých případech – jako v tom mém – to může být reakce na přetrvávající pocit ohrožení. Ale co když si jej nejsme vědomi? O tom zase příště.

Tento článek byl publikován v prosincovém čísle časopisu Regenerace.

Miluješ svou duši? Láska jí sluší.

Všechna práva vyhrazena
2021 © Eva Césarová

web by BURASITE