V pohoří Sierra Nevada na severu Kolumbie žije prastarý národ indiánů Kogi, kteří svůj domov, honosící se unikátním mikroklimatem, nazývají Srdce světa. Příslušníci prastaré civilizace, která zde žije po tisíciletí, upozorňují, že ničíme Zemi a že je nejvyšší čas to změnit. Jejich reakce na pandemickou situaci byla jednoznačná: v jejím počátku uzavřeli své hranice a ostře hlídají každého, kdo by je mohl ohrozit koronavirem.
Kogi žijí v hlubokém souladu s přírodou. Na základě svých poznání přistupují k Matce Zemi jako k živé bytosti, o niž se starají. Dlouho žili izolovaní od moderního světa, avšak dopady ekologické krize se dotkly i jejich pomyslného ráje – hory strádají a voda vysychá. S naší kulturou navázali kontakt jen proto, aby mohli předávat poselství, která jim jejich hluboký duchovní způsob života zpřístupňuje.
HRÁTKY S OHNĚM
V čele společenství Kogi stojí mamos – stávají se jimi děti rozpoznané jako „vyvolené“. Aby mohly naplnit své poslání, procházejí velmi specifickým výcvikem. Po dobu devíti let jsou vychovávané ve tmě posvátné jeskyně, kde je ostatní mamos zasvěcují do vědění a moudrosti, jež jsou předávány z pokolení na pokolení. Je možné říci, že nejprve jsou jim vysvětleny zákonitosti stvoření a světa, a teprve poté je jim svět ukázán. Mamos tradičně disponují neobyčejnými schopnostmi, jako jsou komunikace s elementy, nahlížení do budoucnost či načítání minulosti. Jsou v tak úzkém kontaktu se Zemí, že vnímají, v jakém stavu se nachází, bez ohledu na to, zda ta či ona její místa kdy navštívili.
V souvislosti s pandemií přišli mamos s poselstvím, které loni symbolicky předali světu na setkání Delegace Matky Země (The Mother Earth Delegation) svolaném spirituální učitelkou Jyoti (Jeneane Prevatt, Ph.D.) z jižní Dakoty, v jejíchž žilách koluje krev severoamerických indiánů. „Byli jsme tak mocní, že jsme mrknutím oka přehřáli planetu, rozmrazili póly a způsobili, že mnoho bratrů flóry a fauny zmizelo,“ konstatují mamos nekompromisně. „Tento chaos nám tu dnes vládne. Až doposud jsme si hráli s ohněm. Vymanili jsme se z rovnováhy. A nakonec virus, nejmenší ze všech, očima mladších bratrů to nejméně významné stvoření, nás přinutil zastavit tuto honbu, aniž bychom věděli, za čím jsme se honili. Tento virus se stal skvělým učitelem, autentickým poslem,“ píšou šamani ve své zprávě (celá zpráva ZDE).
BOŽSKÉ BRATRSTVÍ
Napříč tradičními indiánskými kmeny se setkáváme s pozdravy, které vyjadřují pojetí světa jako propojeného celku – „všichni jsme jedno“. Z mayské kultury se spolu s jejich tradicemi rozšířilo „In Lak’ech Ala K’in“ (čti: in la keš, ala kin), což doslova znamená „Já jsem ty a ty jsi já“. Kmen Inků pro stejné vyjádření užíval výraz „Wiracocha“, lakotští indiáni zase říkají „Mitakuye Oyasin“, což by v doslovném překladu znamenalo „Všichni jsme příbuzní“. Takové chápání světa nekončí u lidských bytostí. Původní indiánská moudrost učí velké úctě a respektu ke všemu živému, a dokonce i „zdánlivě“ neživému. Tradiční kmeny odpradávna oslavují a uctívají život ve všem, co je obklopuje – od vody, řek a moří až po kameny a hory, i Matku Zemi jako takovou. Kdo se někdy zúčastnil tradiční indiánské sauny, takzvané potní chýše, mohl si povšimnout, že při vkládání žhavých kamenů do chýše se tyto kameny vítají pozdravem: „Vítej, bratře.“ Může se to zdát bláhové, avšak z pohledu indiánů, jež následují učení svých předků, je všechno na Zemi prostoupeno Velkým Duchem – bytím – vědomím – Bohem. Z tohoto úhlu pohledu jsou kameny vlastní formou projevu bytí; stejně jako člověk. Kameny jsou tu však déle než lidé, i proto jim mnohdy říkají „starší bratři“. Z této perspektivy každý aspekt našeho světa disponuje vlastní „duší“. K rostlinám, stromům, horám, vodám, ohni a tak dále se přistupuje jako k přátelům, spojencům či příbuzným. Skrze nejrůznější učení, techniky a rituály je možné se s nimi propojit. Tohoto propojení na úrovních pro nás mnohdy těžko pochopitelných snáze dosahují šamani, jejichž vnímání světa a přírody je obvykle formováno od útlého dětství. Tato filozofie života neznamená, že člověk nemůže kopnout do kamínku, utrhnout květinu nebo jíst maso. Znamená to, že si uvědomuje, že „božství“ prostupuje vším, a tak je na místě přistupovat ke světu okolo s úctou a náležitou pokorou vůči veškerému životu.
DRAZE VYKOUPENÝ KOMFORT
Bylo by bláhové domnívat se, že většina indiánských kmenů žije v souladu s přírodou a s učením předků, že se naše moderní společnost jejich životního stylu nedotkla. V některých případech lze říci, že je téměř převálcovala. S nástupem kolonizace se indiáni, jejich moudrost a území staly centrem drancování a vykořisťování. Nerostnými surovinami počínaje, znalostmi léčivých rostlin konče. Těžko si dnes uvědomíme, kolik farmaceutických léků (například aspirin) vychází původně ze znalostí tradičních kmenů (nejen Jižní Ameriky). Domorodí obyvatelé se podělili o svá poznání, léčivá rostlina se dostala do rukou farmaceutické firmy, ta eventuálně syntetizovala účinnou látku a vydělala na léčivu miliony. Původní obyvatelstvo však zůstalo bez odměny (viz Krize kmene Huni Kuin). Navíc naše tendence učinit ze všeho produkt, který zpeněžíme, dovedl mnohdy i domorodé obyvatele k drancování vlastních zdrojů. I jejich blahobyt nyní závisí na penězích.
Paradoxně jsou to dnes mnohdy lidé ze „západu“, kteří baží po starodávné moudrosti, hlubším propojení s přírodou a životu „postaru“, zatímco mladí indiáni brouzdají po internetu a touží po moderních mobilech a tabletech, na kterých by
mohli hrát hry. Mnohé indiánské vesnice prošly značnou modernizací, avšak bez náležitého vzdělání, jak s moderními technologiemi a materiály zacházet. A tak za nimi, de facto v srdci pralesa, vznikají skládky plné plastu a odpadu, se kterými si obyvatelé nevědí rady, protože jim nikdo neřekl, že se nerozloží, a umístění vesnic neumožňu‐ je jeho ekologické odstranění. Výčet dalších a dalších důsledků nevhodné syntézy našich světů by mohl být násobně delší, avšak nic to nemění na tom, že některé kmeny si stále drží své tradice a moudrost, jejíž pochopení nám může být inspirací do budoucích dní, měsíců a let.
KRIZE KMENE HUNI KUIN
Jsou uznávaní jako ochránci integrity Země, strážci biologické rozmanitosti, pralesa a tradiční znalosti posvátných medicín, jako jsou například rapé (forma tabáku, který se fouká do nosu) nebo psychoaktivní nápoj ayahuasca.
Šestnáct tisíc indiánů kmene Huni Kuin žijících na severu Brazílie ve státě Acre se nyní dostalo do velkých obtíží. Huni Kuin si již zvykli, že se nemohou spoléhat na pomoc současné vlády. Namísto jejich ochrany kontinuálně usiluje o jejich domov, tolik perspektivní pro těžařské firmy. A tak se indiáni k pandemii postavili po svém. Mobilizovali své příslušníky znalé léčivých rostlin, izolovali se od okolního světa a zaměřili se na obstarání dostatečných zásob potravin, které by jim v této době zajistily základní potřeby k přežití. Úmysl zůstat oddělení od světa, aby se k nim koronavirus nedostal, však nevyšel a koronavirus tak má své oběti mezi staršími i dětmi z jejich kmene. Krizové situace ani nové druhy onemocnění nejsou pro Huni Kuin ničím novým. Každý rok se v období dešťů potýkají s horečkou dengue, která je při opakovaném prodělání často smrtelná. I přes náročnost onemocnění koronavirem, na nějž jejich imunita není zrovna vystavěná, je to právě smrtelná horečka, která je v současné chvíli opravdu ohrožuje. Období dešťů je totiž právě nyní.
A to není všechno. Zatímco celým světem otřásá koronavirus, obyvatelé tohoto kousku země se potýkají s ještě strastiplnějšími problémy. Období dešťů v letošním roce překonalo i ty nejhorší obavy. Voda se valí ulicemi vesnic, ohrožují je aligátoři a hadi, zásoby jsou zničené, a hlavně – mají nedostatek pitné vody. Pitná voda, která kdysi v těchto místech byla, je již několik let kontaminovaná a zřejmě to nebyli indiáni, kdo ji otrávil.
Článek byl publikován v dubnovém čísle časopisu Regenerace. Pokud byste chtěli přispět na indiány Huni Kuin, je tak možné učinit skrze projekt Sarava.
