Psilocybin na sklonku života

Psychedelika na sklonku života 

V naší společnosti nepatří smrt zrovna mezi oblíbená témata. Když ji někdo přivolá do konverzace, obvykle odněkud zazní přání klidné smrti ve spánku, a rychle se utíká jinam. Přitom konečnost života je něco, s čím se setkáváme již odmalička, potká nás všechny. Nedá se před ní utéci, není možné se před ní schovat, ani ji obelstít, je nezvratnou součástí koloběhu života. Stejně tak jako jsme sem jednou přišli, zase odejdeme.

,,Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“ Platón 

Pomineme-li témata spojená s nezodpověditelnými otázkami na to, co nás čeká poté, kdy nastoupíme do pomyslného člunu převozníka Chárona, dotýká se téma smrti i jiných otázek, snad i potenciálně bolestivějších: “Jaký život jsme žili? Žili jsme jej až do poslední chvíle tak, abychom si na jeho sklonku mohli říci, že to stálo za to?” 

V náboženských tradicích se v obměněných formách často setkáváme s tzv. posledním soudem. Avšak, je třeba nějaké další mytické postavy, která nám bude předčítat pomyslný list našich hříchů? Copak bychom si na to nestačili sami? Copak není každý sám sobě nejlepším soudcem? Možná i právě proto je smrt toliko tabuizovaná, neb s sebou nese ohlédnutí se za celým životem. Všechno, co jsme nestihli, místa, která jsme nenavštívili, křivdy, které jsme nenapravili, vztahy, které jsme nenarovnali, zkrátka všechno, co jsme za života “nestihli”. 

Představte si, že byste zjistili, že vám zbývá pár dní, týdnů či měsíců.. Dokázali byste se s takovou situací vypořádat? 

Změna paradigmatu psychiatrie
Vývoj globálního vědeckého směřování v oblasti psychiatrie posledních let ukazuje, že se velice pravděpodobně nacházíme v období zásadních změn. S jistou dávkou troufalosti bychom mohli říci, že stojíme na pokraji změn paradigmatu psychiatrie a léčby duševních onemocnění. Vědecké výzkumy ukazují, že látky – konkrétně psychedelika, které již v šedesátých letech vzbudily takový zájem a poprask, že byly autoritami spolu s dalšími zakázány, nabízejí terapeutický potenciál, který může zásadně ovlivnit léčbu. S jejich pomocí je totiž možné nahlédnout na kořeny příčiny problému a následně s takovými zjištěními terapeuticky pracovat. Výzkumy ukazují, že s využitím psychedelik bychom mohli efektivně léčit onemocnění jako jsou deprese, úzkosti, migrény, posttraumatická stresová porucha, poruchy příjmu potravy a spousty dalších. Navíc, nabízejí i jistý duchovní přesah, kterému těžko odepřeme jeho místo v léčbě duševních onemocnění. 

Lidé si v různé míře vyvinuly potřebu duchovní podpory a porozumění. Určitým způsobem jsme propojeni a ono to má velmi zřejmé zdravotní důsledky,“ nechal se v jednom z mediálních rozhovorů slyšet Dr. Charles L. Raison, ředitel výzkumu duchovního zdraví na Emory University v Atlantě. Právě takový přesah může být obzvláště cenný u pacientů v paliativní péči – s terminální diagnózou nevyléčitelné nemoci, kteří se kromě samotné léčby musejí potýkat i s náhlým přijetím pomíjivosti života samotného.

Diagnóza konce života
Paliativní péče je oblastí, které se v posledních letech zaslouženě dostává pozornosti. Upřímně napsáno, všichni máme zájem na tom, aby tato fáze péče byla v naší společnosti ukotvena lidsky a v laskavosti umožňovala lidem důstojný odchod, a nejen to. „Paliativní péče tady není pro dobrou smrt, ale pro dobrý život. To je její hlavní poslání,“ zmiňuje ve filmu Jednotka intenzivního života paliativní lékař Ondřej Kopecký. Tento snímek, který vznikl pod režií Adély Komrzý, měl premiéru na letošním ročníku karlovarského filmového festivalu. Divákům se snaží osvětlit pilíře paliativní péče a detabuizovat její postavení ve veřejném zraku. 

Zlepšení kvality života, a to i na jeho sklonku, je jedním ze záměrů spojených s možným využitím psilocybinem asistované psychoterapie u pacientů s diagnózou onkologického onemocnění. 

PSIKET
Již několik let připravovali čeští vědci z Národního ústavu duševního zdraví podhoubí výzkumu, který nyní dostal oficiálně zelenou a k jeho spuštění chybí de facto jen dostatečné finanční zajištění. Jedná se o dvě studie, které dostaly název PSIKET (jedna a dva). V názvu se skrývá kombinace prvních slabik (písmen) dvou psychedelik, jejichž účinek se má srovnávat a hodnotit – jsou to psilocybin a ketamin. 

Psilocybin je alkaloid obsažený v tzv. magických houbách (např. lysohlávky), jež je víceméně zodpovědný za jejich psychoaktivní účinek. Oficiálně ho najdeme na seznamu zakázaných látek, kde je už více než padesát let klasifikován jako droga bez léčebného využití. Neoficiálně se o něm mluví (a věda to pomalu, ale jistě potvrzuje), jako o velice nadějném nástroji psychoterapie v rámci léčby deprese a dalších duševních onemocnění. Světoví odborníci odhadují, že je jen otázkou jednotlivých let, kdy se psilocybin dostane do oběhu k využití v rámci léčby deprese.

Ketamin na tomto seznamu nenajdeme, protože již mezi léčiva patří, konkrétně anestetika, avšak má psychedelické vlastnosti/účinky a několik let se tzv. off label podává i v rámci léčby deprese. Výzkumy ukazují, že má okamžitý (ač krátkodobý) antidepresivní účinek. 

Čeští vědci se jako první na světě rozhodli antidepresivní účinek těchto dvou psychedelických látek porovnat ve srovnání s aktivním placebem, a to ve dvou studiích, které jsou zcela ojedinělé svým designem. Jedna studie je zaměřená na pacienty s diagnózou deprese, na které běžné léčebné přístupy jako antidepresiva nebo psychoterapie prostě nezabírají. Druhá studie, kterou v tomto článku budeme rozebírat o něco více, je zaměřená na pacienty s diagnózou onkologického onemocnění – obvykle pacienty paliativní péče. Výzkum bude tzv. dvojitě zaslepený – tzn. že nikdo do poslední chvíle neví, zda pacient dostane psilocybin, ketamin nebo placebo. Protože však pacienti musí vysadit užívané léky, v případě, že by dostali placebo, je bude čekat ještě jedno sezení, avšak ani tehdy neví, které psychedelikum dostanou. 

PSIKET “palio”
Zaměření jedné ze studií na pacienty s diagnózou onkologického onemocnění dává smysl hned v několika rovinách. Výzkum psilocybinu z roku 2016 odborníků Rolanda R. Griffithse, Matthewa W. Johnsona a dalších vědců, který proběhl na pacientech s diagnózou onkologického nálezu, ukázal významné snížení depresivních a úzkostných příznaků (až 80% přetrvávající i po půl roce) a souběžného zvýšení duševní pohody a radosti ze života.

Deprese totiž není u pacientů s onkologickým onemocněním ničím zas tak neobvyklým, potýká se s ní až čtvrtina nemocných. „Nezřídka se u pacientů s onkologickým onemocněním popisuje celý soubor příznaků označovaný jako „existenciální distres (tíseň)“. Zahrnuje nejen depresi, ale také obavy a úzkost, pocity beznaděje, zoufalství, demoralizaci a především strach ze smrti. Nemocní často prožívají také pocity ztráty důstojnosti, smyslu života, lítost, žal, sociální vyčlenění či dokonce touhu po smrti,” píše se na stránkách PSYRES Nadačního fondu pro výzkum psychedelik (www.psyres.eu), kde je možné nalézt informace o projektu. Dále uvádí, že standardní léčba deprese (doprovázející onkologická onemocnění) antidepresivy není příliš účinná. Efektivita antidepresiv je výrazně nižší než u klasické deprese a také nástup účinku trvá podstatně déle (dostaví-li se vůbec).
Užití psilocybinu v případě takové diagnózy se jeví jako ideální, a to hned z vícero důvodů. Psilocybin nabízí okamžitý nástup účinku, se kterým se obvykle nesetkáváme v případě užívání antidepresiv, a který je o to více oceňován právě u lidí, kteří už tolik času nemají. Pacienti, kterým jsou předepsána antidepresiva, obvykle vyzkouší vícero typů než narazí na ty, které jim sednou a zaberou, a které pro ně mají minimální vedlejší účinky. Na rozdíl od antidepresiv, psychoterapie sice pátrá po kořenu problému, avšak je to běh na několik let. Opět je to čas, který v případě pacientů paliativní péče neúprosně ubývá jako vosk z hořící svíce. 

Pro klid duše
V neposlední řadě stojí za zmínku i jistá “přidaná hodnota” psychedelické zkušenosti, a tou je, snad by se dalo říci, jádro její podstaty. Změněný stav vědomí totiž může významně ovlivnit vnímání času a konečnosti, stejně tak i pojetí duše a její transformace po smrti, a že vědomí může existovat i mimo fyzické tělo. Takovéto poznání mohou člověku zprostředkovat i spirituální praxe, spontánní mystické zážitky či formy změněného stavu vědomí vyvolné např. dechem, psychedelická zkušenost je jen jedním z účinných nástrojů. Navíc, spirituální přesah psychedelické zkušenosti nabízí kromě možného smíření se se smrtí i prohloubení vnitřního klidu, který je toliko potřebný právě u pacientů, jimž existenciální tíseň výrazně zhoršuje kvalitu života. 

Týká se to nás všech
Výzkum této “experimentální” formy léčby má velký přesah v mnoha ohledech. Zabezpečit možnosti důstojného, klidného a snad i vyrovnaného odcházení pro sebe i pro naše okolí, se dotýká nás všech. V prvé řadě je třeba, abychom ustoupili od představ, že se jedná o drogy, a přistupovali k psychedelickým látkám jako k léčivům. Psychedelika nabízejí možnost vyrovnání se s potenciálními důsledky onkologického onemocnění, která je naprosto nevídaná, avšak jeví se jako účinná a progresivní. Nicméně, v tomto případě je nezbytné, abychom výzkum finančně podpořili my všichni, protože jej finančně nekryje farmaceutická firma, která si bohužel / bohudík nemůže lék psilocybin patentovat. Přispět může úplně každý, a to skrze PSYRES Nadační fond pro výzkum psychedelik, který vznikl právě za účelem finanční podpory vědeckých výzkumů psychedelik. 

Článek byl v lehce upravené formě publikován v prosincovém čísle časopisu Regenerace.

 

 

Miluješ svou duši? Láska jí sluší.

Všechna práva vyhrazena
2021 © Eva Césarová

web by BURASITE