Pouštím kotvy

nastal čas

nechť vedením je vnitřní hlas

Duše

pravé Já.

 

 

Fotila: Anna Bura

 

 

Cesty zpět už není

víš

že jinak nedojdeš 

k naplnění. 

 

Jak jen život žít? 

Zdálo se to tak snadné

prostě ho vysnít

a jít 

hrát.

 

Na konci 

tak moc

budeme se smát

vždyť nebylo čeho se bát!

 

Však každou noc,

když jdu snít 

doufám, že zachytím nit

toho proč, a proč zrovna tak

mají se věci dít.

 

Cítím se ztracena.

 

Fotila: Hana Slichova

 

 

Kdo že to mám být? 

Kdo jsem? 

Proč tu jsem? 

Proč přišla jsem právě sem? 

Jak došla jsem až sem? 

 

Co je projekce? 

Kde je pravda? 

Co je ta lekce? 

Čemu mi zavdá? 

Pochopím? 

Přijmu to? 

Uchopím? 

Pojmu to? 

 

Kým jsem teď? 

A kdo mám být? 

Až spadne zeď? 

 

Jak bláhová 

zdám se sama sobě

se svými tužbami

v téhleté době.

 

Hledám pravdu

něco cítím –

– opravdu? 

S jistotou nevím.

Co když jen sním? 

 

Sen pro sen

sen ve snu. 

Proto nepřišla jsem sem! 

Nad pravdou však žasnu

tak moc 

že mám pocit 

že jsem ve snu. 

Žiju svůj sen!?

Miluješ svou duši? Láska jí sluší.

Všechna práva vyhrazena
2021 © Eva Césarová

web by BURASITE