Rok 2021 se chýlí ke konci. Dal nám zabrat, nemyslíte?
Jsou to téměř dvě léta od chvíle, kdy naše média započala sdílet zprávy o podivuhodném viru, který se objevil v čínském Wuhanu. Od té doby procházíme jako lidstvo jednou velkou krizí, ale také bychom s jistou dávkou troufalosti mohli říct, jedním velkým přerodem.
V průběhu pandemie počet diagnóz duševních onemocnění výrazně narostl. Tak například počet lidí s depresí se až ztrojnásobil. Zvýšila se také čísla lidí trpících úzkostnými poruchami, sebevražednými myšlenkami či sebepoškozováním, a své otisky zanechávají pandemická opatření i na dětech. Procento dětí, kterým se zhoršil psychický stav, vzrostlo dle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví a Národního pedagogického institutu až desetkrát. Slovo krize je v tomto případě na místě, jak se k ní ale postavit?
Náročná kolektivní zkušenost nebo badtrip?
V jistém ohledu bychom mohli tuto krizi přirovnat k náročné psychedelické zkušenosti, tedy stavu, kdy je člověk ve změněném stavu vědomí konfrontován se svými nejhlubšími strachy. Dekády psychedelického výzkumu ukazují, že náročná psychedelická zkušenost nese velký terapeutický potenciál, svou intenzitou mnohdy vyvolává tzv. katarzi, která je “charakteristická jakousi pomyslnou vnitřní očistou člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení”, udávají výkladové slovníky. Avšak stejně jako nese velký potenciál k růstu jedince, má i svou temnější stránku – v jistých případech se může rozvinout v badtrip. Badtrip je označení pro psychedelickou zkušenost, která nebyla adekvátně zpracována. S takovými případy se nejčastěji setkáváme mimo terapeutický rámec, ale není to zásadou. Jedinec odmítá tváří v tvář nahlédnout pod pokličku svého nevědomí (ač již nemá na výběr, protože se to prostě děje), a emoce, pocity, prožitky, které zkušenost přináší, odmítá, nebo se vůči nim zcela obrní a vymezí. Taková zkušenost pak nese své následky ve formě flashbacků a různých stavů, které se vracejí, to aby připomínaly, že jistý proces stále čeká na dokončení.
Prof. Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví nazval v nejednom rozhovoru “jádrem pudla” soudobých zvýšených duševních obtíží nejistotu, která nyní ve společnosti převládá, a která nám není vlastní. Naučili jsme se žít v zajetých kolejích, nevycházet za komfortní zónu a potvrzovat si vlastní schopnosti tím, že děláme věci “jako vždycky”. Z neurobiologického hlediska je právě toto cesta ke stagnaci a zakrnění. Právě zde psychedelická zkušenost ukazuje, jak důležité je hledat a zkoušet nová východiska, neznámé cesty a nevyzkoušené postupy. Výzkumy ukazují, že flexibilita v životě se odráží i na stavu našeho mozku, čím pružnější dokážeme být, tím lehčeji můžeme kráčet cestou života. Vývoj a pokrok vyžadují vyhledávání nových možností, jejich testování a s tím sice spojené neúspěchy, ale také úspěšná řešení, nové technologie a poznání.
Přirovnáme-li náročnou psychedelickou zkušenost k současnému stavu společnosti, vyvstává otázka, jak vším, co se děje, nejen projít bez následků, ale jak z toho vytěžit co nejvíce na individuální i kolektivní úrovni?
Integrace jako hledání smyslu
Náročná psychedelická zkušenost je stav, ze kterého vedou pouze dvě cesty ven – jednou je přijetí situace, pochopení toho, proč jsme se do ní dostali a co se nám snaží říct (nalezení smyslu), a nakonec integrace tohoto poučení do života. Změna je mnohdy nezbytná k zavedení daného poznání do života. Na druhé straně mince – možného vztahování se k životní situaci, pak čeká popírání, zablokování se vůči pochopení a stagnace vedoucí k celkovému nezvládnutí situace, nepochopení dané lekce, a tedy již výše zmíněnému badtripu, U psychedelické zkušenosti nazýváme navracející se náročné momenty a prožitky flashbacky, snad bychom je mohli připodobnit úzkostem a panickým atakům, se kterými se v současné době mnozí naši spoluobčané potýkají.
Mnoho autorů a odborníků zabývajících se psychedelickou tématikou upozorňuje, že integrace psychedelické zkušenosti je v mnohém důležitější než samotná zkušenost. Proč? Protože v konečném důsledku jde opravdu hlavně o to, jak jsme schopni poznání z psychedelické zkušenosti začlenit do běžného života. Psychedelická zkušenost umožňuje člověku náhled na vlastní život z jiné perspektivy (tu nám v jistém ohledu nabízí i pandemie). V průběhu běžně přicházejí nové vhledy a uvědomění, jenže otázkou není, zda si věci uvědomujeme, ale zda jsme schopni na základě těchto uvědomění činit rozhodnutí a jednat.
Krize v optice příležitosti
Ohlédneme-li se za uplynulým rokem můžeme se sami sebe zeptat, co všechno nám přinesl, a jak jsme s tím naložili. Všechny krize, které nás během života potkají, jsou samy o sobě také příležitosti. Potřebujeme jen najít ten úhel pohledu, ze kterého se nám vyjeví, jak celospolečensky náročnou životní etapu uchopit.
Psychedelická zkušenost umožňuje prohloubení vlastního uvědomování si, které s sebou nese i notnou dávku nutnosti posílení osobní zodpovědnosti, a to jak ve vztahu k sobě, tak i ve vztahu ke kolektivu. Uvědomujeme-li si původ i konsekvence svého vztahování se a jednání, teprve pak můžeme začít „dělat věci jinak“, líp.
V rámci integrace psychedelické zkušenosti se osvědčují některé techniky, které by mohly být jednoduše aplikovatelné i na integraci náročného životního období. Základním stavebním kamenem je psychoterapie – možnost otevřít svá nejniternější témata v bezpečném prostoru, kde nejsme souzeni. Terapeut většinou zastává roli toho, kdo pokládá otázky, skrze které se my sami dopátráváme vlastních odpovědí. Předpokladem pro návštěvu terapie není duševní onemocnění, ba ani nepohoda, nýbrž touha pochopit blíže pohnutky vlastního prožívání a jednání a učinit na jejich základě změny, které mohou vést ke zvýšení kvality prožívání i života samotného.
Vědecké výzkumy i doporučení odborníků z posledních let ukazují, že léčivá síla přírody nabízí velký potenciál k – snad bychom to mohli nazvat – „usebrání se“. Vysvětlit bychom to mohli jako shromáždění toho, co bylo přehlédnuto, co se nebezpečně opomíjelo a nyní se v životě zrcadlí ve formě, která je často kontraproduktivní.
Doporučovaným evergreenem je i pěstování „zdravého těla“ – „Ve zdravém těle zdravý duch,“ staré přísloví, jehož autorství se připisuje mnohým, poukazuje na ideu, kterou vyznávali již staří Řekové – ideu fyzické a duševní rovnováhy.
Pravidelné cvičení – jóga, běh, či jiné sportovní aktivity napomáhají udržování duševní pohody.
V kontextu psychedelických zkušeností se setkáváme i s hlasy odborníků vnímajících léčivý potenciál psychedelické zkušenosti jakožto prevence duševních onemocnění. Tento předpoklad vychází z toho, že pakliže budeme aktivně prohlubovat sebepoznání, máme tak možnost předejít náročným životním etapám často vycházejícím z automatizovaného jednání, jehož příčiny zůstávají jedincům skryté. Jejich pochopením a změnou je však možné z koloběhu opakujících se nepříznivých životních situací vystoupit.
Nutno dodat, že není třeba podstoupit psychedelickou zkušenost, cest vedoucích k poznávání sebe sama je nesčetně mnoho. Od jógových cvičení, přes meditaci, terapii tmou, rodinné konstelace až po dýchací techniky jako jsou holotropní dýchání, maitri dýchání a mnohé další. Všechny však mají společného jmenovatele – sebepoznání a sebeuvědomění, které mohou napomoci k nalezení či posílení smyslu života a nakonec i seberealizaci – možnosti uplatnění svého potenciálu pro blaho nejen individuálního, ale i kolektivního charakteru.
Tento článek byl publikován v prosincovém čísle časopisu Regenerace.
