Čeští vědci uskutečňují výzkum v Jižní Americe mezi indiány, kteří užívají psychoaktivní nápoj Ayahuasca. Jak se člověk cítí uprostřed nedotčené přírody a k čemu badatelé zatím dospěli?
Je to sedm let od chvíle, kdy tým mých kolegů z Národního ústavu duševního zdraví pod vedením MUDr. Tomáše Páleníčka získal grant od Nadačního fondu Neuron k tomu, aby realizoval výzkumnou expedici do srdce amazonského pralesa. Tam, kde žijí domorodé kmeny, které užívají Ayahuascu. Tento nápoj nejčastěji vzniká kombinací dvou rostlin: liána banisteropsis caapi se speciálně upraví a vaří s listy keře chacruna, které obsahují DMT, látku mnohými přezdívanou „molekula duše“, kterou mají desítky let v hledáčku vědci z celého světa.
Hlavním záměrem výzkumných expedic je blíže poznat a popsat účinek Ayahuascy, specificky užité v tradičním rituálním prostředí. Vědci se zaměřují hlavně na neurobiologickou aktivitu, synchronizace v mozku a dlouhodobé účinky nápoje na náladu a pocit pohody, vliv na souznění s přírodou a mezilidské propojení. Výstupem budou behaviorální a EEG studie.
K měření toho, co se v mozku děje, využívají výzkumníci nejmodernější technologie, konkrétně EEG přenosné přístroje, které vypadají trochu jako plavecké čepice vesmírné stanice z budoucnosti. Tyto čepice vyrobila firma ANT Neuro Franka Zanowa z Berlína, který se jejich zapůjčením nominoval na čestného člena všech minulých i budoucích výprav.
Expedice
Do dnešního dne proběhlo několik setkání, jež vedla k prolnutí světa vědeckého a domorodého. Patřila k nim i návštěva voleného prezidenta Ninawy z brazilského kmene Huni Kuin v Praze a také se realizovaly dvě expedice do Jižní Ameriky. První proběhla v roce 2019, kdy jsme navštívili malé městečko Santa Rosa do Purus na severu Brazílie ve státě Acre a poté centrum Mayantuyacu v Peru, které vede šaman Juan Flores z kmene Ašaninka.
Měla jsem možnost se první expedice zúčastnit jako členka filmového štábu režiséra Davida Čálka, který pro realizaci získal podporu fondu kinematografie a producentské společnosti Mimesis. Druhá expedice, kterou pro změnu podpořil Nadační fond pro výzkum psychedelik PSYRES a jejímž cílem bylo poznání účinku tradičního prostředí, ale i přístupu a rituálů těchto kultur spojených s užíváním psychedelik, proběhla v letošním roce a kolegové v jejím rámci opět navštívili spřátelené peruánské centrum, kde se s využitím Ayahuascy léčí.
Zápisky z cest
Od první expedice se kromě sběru dat očekávalo, že se otestuje technika a fungování týmu v náročném prostředí a samozřejmě že se také vyzkouší psychedelický nápoj, zmapuje se průběh rituálu, zkrátka shromáždí se zkušenosti pro větší skupinu, na níž by se v následujících letech sbírala data.
Kdo někdy navštívil prales, dost možná pocítil onu nezměrnou sílu přírody – tisíce odstínů zelené, ze které přechází zrak, neustálý bzukot, orchestrální zpěvy ptáků a taky vědomí, že není možné být jinde než tady a teď – nebo vás něco kousne, štípne či poškrábe.
Návštěva pralesa mě změnila. Poprvé v životě jsem se cítila opravdu jako doma. Poprvé v životě jsem do morku kostí vnímala, že jsem součástí přírody, že to není já a ona, ale že dohromady tvoříme my a také že já jsem tu pro ni stejně jako ona pro mě. Toto hluboké uvědomění ve mně proběhlo ještě předtím, než se druhý den setmělo a my jsme náhle všichni seděli v maloce (altánku) a čekali na výzvu, abychom přistoupili a napili se nápoje, který původní národy uctívají jako svátost a s jehož pomocí se lidé léčí a propojují jeden s druhým, sami se sebou a s přírodou okolo.
Kolem Ayahuascy panuje mnoho mýtů a pověr, obzvláště v našem koutu světa, kde jsme tak trochu ztratili kontakt s vlastními kořeny a někdy poněkud nemotorně přistupujeme ke kořenům druhých. Snažíme se jiné lidi pochopit, zkopírovat a napodobit, naroubovat do naší civilizace, bohužel často bez adekvátního chápání celé šíře kontextu, potřeby pokory, úcty a reciprocity. Pravda je, že tento smutný povzdech by vydal na celý samostatný článek.
Vhledy do života
Ačkoli vnímám, že psychedelika nejsou pro každého, pro mě osobně byla zkušenost s Ayahuascou něčím, co bych nazvala požehnáním. Obecně mám pocit, že všichni okolo sebe máme zvláštní mlhu, skrze niž vnímáme svět i jeden druhého. Tato mlha nám zabraňuje rozhlédnout se a vidět věci takové, jaké opravdu jsou, ve své čisté podstatě. Ayahuasca – obdobně jako jiná psychedelika – poskytuje možnost proniknout pod povrch. Na chvíli mlhu odvane a umožní náhled, který třeba jinak není dostupný. Tak jsem si mimo jiné uvědomila, že jsem nedílnou součástí celku. A také že někde na pozadí bytí jsme všichni jedna energie, jedna vibrace, která usiluje o vlastní harmonizaci, a že tak, jak se chovám k ostatním, se vlastně chovám sama k sobě.
Opakovaně se ke zkušenostem s Ayahuascou vracím a mnohem více vnímám perspektivu indiánů, kteří k ní přistupují jako k inteligenci, s níž jsou v interakci a kterou pozřením zvou do svého těla, systému, aby mohli společně vyladit, co je třeba. Kdyby byl člověk počítač, snad bychom mohli Ayahuascu vnímat jako určitý antivirus. Ačkoli se objevují informace, že se po pozření nápoje zvrací, v průběhu rituálu, jehož jsme se s kolegy účastnili, k tomu nedocházelo. Teprve ke konci, když se rozsvítila světla, otevřel náš průvodce prostor pro sdílení rapé. Rapé je forma tabáku – sušené nadrcené listy se foukají do nosu, pomyslně tak člověk do svého „systému“ přizve i ducha tabáku. Pro mě osobně to byly momenty velké očisty, po nichž následovala úleva a pocit lehkosti.
Záblesk první vědecké interpretace
I když jsem se letošní expedice neúčastnila, její vedoucí Tomáš Páleníček na největší psychedelické konferenci světa – Psychedelic Science 2023 v americkém Denveru – zmínil, že data z této druhé cesty by měla být vyhodnocena ještě letos a že první výsledky ukazují, že není takový rozdíl mezi tím, co se děje v mozku účastníka expedice po užití Ayahuascy v rituálním prostředí v pralese a pacienta po užití psilocybinu na klinice.
Máme sice první data týkající se toho, co se odehrává v mozku, nemáme však žádná srovnávací data ukazující, co se zároveň děje v nitru těchto lidí a jak svou zkušenost využívají v běžném životě, což je koneckonců to nejdůležitější – jak se člověk cítí a jaká je kvalita jeho života.
_____________________
Tento článek byl publikován v listopadovém čísle Psychologie Dnes s jedním rozdílem – jako vyjádření úcty k inteligenci, kterou pro mě Ayahuasca reprezentuje, píši její jméno s velkým A.
Více informací – mimo jiné o možnostech podpořit výzkum účinků Ayahuascy v tradičním prostředí – na adrese www.psyres.eu.
