Je tomu něco málo přes pět let, co jsem fascinována potenciálem rozměrů psychedelické zkušenosti, zcela propadla této tématice. Pochopení, že existuje nástroj, který nám může nastavit zrcadlo, zavést nás hluboko do podvědomí a odkrýt nejtajnější komory našeho vnitřního světa a to vše navíc skrze vizuálně atraktivní a prožitkově naplňující zkušenost, se mi zdálo ohromné. Cítila jsem se tehdy jako Columbus po objevu Ameriky, přičemž ale já jsem Ameriku již znala a navštívila, ale její možnosti jsem nedohlídla.
Mé nové poznání se projevilo tím, že jsem namísto navštěvování hospody a barů, mejdanů a afterparty, začala věnovat svůj volný čas spoluvytváření základů České psychedelické společnosti (CZEPS), pár festivalů nahradila návštěvami konferencí a nakonec zcela změnila i obor studia – z markeťačky se stala studentka adiktologie. Našla jsem tehdy činnost/obor/odvětví, do kterého mi dávalo smysl investovat energii. Smysluplnost, to je ten pocit, který jsem hledala. Do té doby mi ale nedocházelo, že bez ní to tady pro mě nemá význam.
Psychedelika v současnosti
Psychedelika jsou speciální kategorií psychoaktivních látek, oficiálně klasifikovaných jako drogy bez léčebného využití, které však prokazatelně léčebné využití mají. I proto se již desítky let vědci po celém světě snaží dokázat, že jsou to nástroje k rukám psychologů a psychiatrů, jež mohou být velkým přínosem pro pacienty, ulehčit práci terapeutům a poskytnout prostor pro projekci vlastních hlubinných obsahů těm, kteří chtějí poznat, co v sobě nosí.
Na druhé straně barikády však stojí jejich legislativní postavení (obecný zákaz), farmaceutické společnosti, které nestojí o nástroje, jež by mohly jednou provždy vyřešit duševní strádání pacientů, jejichž jinou možností je užívání farmaceutických léků potlačujících symptomy – např. antidepresiva, které platí pojišťovna. Nutno dodat, že farmaceutické léky zachraňují životy. Ve chvíli, kdy udeří deprese, není mnohdy na výběr, než nasadit medikaci, která potlačí emoční strádání a bolest, které se derou na povrch, nicméně problém jedince to do důsledku nevyřeší. Další překážkou jsme pak my sami. Každý jedinec si nese své vlastní individuální obsahy, což dělá z psychedelické zkušenosti, která pracuje právě s těmito obsahy, takřka nezměřitelnou proměnnou. Jak můžou vědci dokázat, že to byla právě psychedelická zkušenost, která zavdala změně k lepšímu, když kromě psychedelické zkušenosti člověk prožívá i samotný život, kde se pořád něco děje? Navíc, snad ještě důležitější než samotná zkušenost je její integrace – pochopení, přijetí a zavedení změn do života, to může trvat i měsíce. Právě s integrací pacientům pomáhají terapeuti.
Stejně tak psychedelickým látkám nenahrává ani jejich zneužívání, ať už v historii (hippies) či v současnosti taneční a alternativní subkultura jedoucí na vlnách rekreačního užívání. Kontext užití je totiž stejně tak důležitý jako samotný uživatel. Pakliže jej podceníme, riskujeme.
Pojetí psychedelické zkušenosti
Psychedelické látky, charakteristické změnami na úrovních vnímání a prožívání, mohou být využity jako klíče otevírající “brány vnímání”. A snad tušíte se mnou, že stejně tak jako je každý jeden člověk jedinečný, i percepce každého z nás je zcela odlišná. Odvíjí se mj. od toho, co v sobě neseme, co jsme si prožili, na jaké úrovni potenciálu našeho bytí se zrovna nacházíme. De facto můžeme polemizovat i nad tím, zda je možné, že každý z nás si prožívá svou vlastní realitu. Jak bychom jinak vysvětlili, že si z jedné situace několik různých lidí obvykle odnese různé poznatky, pocity, vjemy, dojmy.. Každému se odráží, co sám v sobě nosí i v běžném životě, o to více pak během psychedelické zkušenosti.
Psychedelika jakoby zesilovala, co je uvnitř. Jakoby zintenzivňovala prožitek sebe sama a to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. Užita neadekvátně, bez důrazu na set a setting, základní proměnné bezpečné psychedelické zkušenosti, mohou mít fatální následky.
Již slavný Hippokrates prohlásil, že “lék od jedu odlišuje dávka”, nelze než souhlasit, platí to i pro psychoaktivní látky. O tom svědčí už samotný alkohol – je rozdíl, zda člověk vypije pivo jedno, anebo deset. Odrazí se to na formě jeho prožívání, cítění, jednání, schopnosti úsudku..
Zajímavým aspektem psychedelické zkušenosti je její možný spirituální přesah. Mnozí uživatelé reportují zážitky, které je zcela přesahují – prožitky jednoty, jsoucna, božství, prázdnoty. Prožitky, o kterých můžeme číst v knihách od mystiků a duchovních mistrů. Prožitky, které vedou k pochopení, že jsme všichni “jedno”, a že svět je jen projekcí naší mysli. Z vědeckého hlediska jsou takové zkušenosti označeny jako “mystická zkušenost” a mají největší terapeutický potenciál.
Vědci jako Albert Einstein a duchovní vůdci jako Dalajláma tvrdili, že všechno, co existuje, je v zásadě propojené, vzájemně závislé, je součástí stejné látky nebo procesu a že pocit odloučení, který pociťujeme, je iluze zrozená ze sebe-vědomí. Psychedelická zkušenost má schopnost poskytnout prožitek těchto vyšších stavů vědomí, které můžeme vnímat jako totožné stavům, ke kterým si přicházejí lidé na duchovní cestě. Otázkou je, zda-li v případě, že člověk prožije takový stav bytí bez uchopení hlubokých hodnot, usilovné práce, duchovní disciplíny a dalších schodů, po kterých se snad k osvícení stoupá, může s takovým prožitkem adekvátně naložit. Nicméně prožitek jednoty se vším, absolutního rozměru nekonečného věčného bytí, pochopení indiánského rčení [in:la:keš / a:la:ken] “já jsem ty, ty jsi já” i tak může přispět k poznání, že jakkoliv se chováme k druhým či k planetě, chováme se tak i k sobě.
Zodpovědnost, kterou nikdo nechce
Nedlouho poté, co se CZEPS začal ukotvovat, naskytla se mi možnost účasti na zasedání OSN o drogách v New Yorku (2016), kde jsem si velmi rychle uvědomila, že tam to o psychedelikách rozhodně není. Na půdě mezinárodní protidrogové sféry se řeší tvrdé drogy, kartely, tresty smrti, ilegální produkce a další závažné body, které hýbou celosvětovou ekonomikou. Léčebný potenciál psychedelik tu až v posledních dvou letech zmiňují zástupci Multidisciplinární asociace psychedelických studií (MAPS) a obdobně zaměřená organizace sídlící ve Španělsku ICEERS. Účasti na těchto zasedáních i konferencích spojených s mezinárodní drogovou tématikou mi daly uvědomění, že nejde jen o psychedelické látky, k nimž by měl být zprostředkován důstojný přístup, ale že všechny “drogy” by měly být regulované – to znamená v nějaké formě dostupné veřejnosti, která má zájem je užívat. Rizika a škodlivé dopady nevědomého užívání neošetřených (“nečistých”) substancí nejen na zdraví, ale i bezprostřední okolí uživatele, jsou zcela neúměrná gestu regulace. Jenže vidina změny zákona je opředena takovým strachem z neznáma, že i Nebojsa by se ho zalekl. Pravdou však je, že zákazy, které ale nejsou zcela opodstatněné, logicky nemohou fungovat. Lidská vynalézavost nezná konce. Kdo chce, cestu k psychoaktivním látkám si vždycky najde. Jenže, dělat něco za hranicemi zákona svým způsobem snižuje lidskou důstojnost. Opravdu je to zapotřebí?
Naše společnost si zvykla, že za ni nese systém zodpovědnost. Odevzdala se jeho mantinelům, jež stavějí zákony a dodatky. Tím jsme však ztratili svobodu. Svobodu rozhodovat se v dané chvíli správně, a ne tak, jak ukládají zákony. Popustili jsme tím také uzdu vlastní zodpovědnosti, protože je tady něco “nad námi” – stát, co má moc nás potrestat.
V úvahách se spíše přikláním k tomu, že osobní zodpovědnost není vlastnost, se kterou bychom se narodili. Zpočátku jde spíše o naučené chování, avšak v rámci vývoje člověka přichází i hluboké poznání důležitosti převzetí zodpovědnosti za každý svůj čin, za každý krok, za každou myšlenku i slovo, jež tvoří naši kolektivní realitu.
Regulace látek měnících vědomí, která by vedla k jejich zpřístupnění, by znamenala, že jako společnost hromadně přijímáme zodpovědnost za jejich dostupnost. Ony jsou dostupné už teď, to ne, že ne, ale “zodpovědnost” za to nesou výrobci a distributoři ala mafie a dealeři.. Otázkou zůstává, jak dlouho se ještě nebudeme starat o to, co se nás zdánlivě bezprostředně “netýká”. Zdá se, že tato tendence v naší soudobé společnosti převládá. Stav planety budiž toho nepříjemně aktuálním důkazem.
Psychedelika
Mezi “klasické” psychedelické látky řadíme LSD, psilocybin obsažený v houbičkách, Dimethyltryptamine (DMT), ibogu, a ve zvláštní kategorii, však s psychedelickými vlastnostmi, můžeme nalézt i MDMA a ketamin. Ilegalita těchto látek vedla černý trh k vytvoření nezměrného počtu dalších substancí tzv. Nové psychoaktivní substance (NPS), jež mnohdy spadají svými vlastnostmi do kategorie “psychedelik”, ale jejich rizika/potenciál nejsou zdaleka prozkoumány.
Set & Setting
Set je označením nastavení mysli – zahrnuje to, kdo jsme, co jsme si prožili, co nás formovalo. Settingem se myslí prostředí, ve kterém je látka užita. Zkušenost velmi ovlivňuje, zda se člověk cítí pohodlně, v bezpečí, ví kam jít na záchod, kde je voda, či přikrývka. Svou roli hrají i přítomní lidé nebo třeba puštěná hudba.
Záměr – soustředěním na záměr zkušenosti – tedy to, co si z ní chceme odnést, můžeme udat směr, kterým se zkušenost bude ubírat.
Článek originálně publikován v březnovém čísle 2020 magazínu Milk & Honey. https://issuu.com/milkhoneymag/docs/mh_34_web
