Tématika vzájemného propojení spirituality a psychedelik patří mezi uživateli k těm nejdiskutovanějším, mezi akademickou a vědeckou komunitou však takovou popularitou neoplývá. Kromě toho, že se často jedná o vědecky těžko ověřitelná tvrzení vycházejících z intenzivních však subjektivních prožitků posvátna, extáze a transcendence, je tato oblast psychedelického poznání natolik prostoupená individuálním vztahováním a notnou dávkou ezoteriky, že není divu, že se jí mnozí raději obloukem vyhýbají.
V minulém článku jsme se dotkli mystického prožitku v rámci psychedelické zkušenosti, jeho neuchopitelnosti a zároveň velkého terapeutického potenciálu, který je měřitelný díky škále zrcadlící prožitky, které mystici i psychonauti opakovaně reportují. V tomto článku se mj. podíváme na to, jak s potřebami duchovních zkušeností souvisí Maslowova pyramida, jak se perspektiva nahlížení na psychedelické duchovní prožitky mj. mění tím, kdo na ně pohlíží, a taky, co je to spirituální bypass.
Cesta psychedelické spirituality
Cesta psychedelické spirituality, jak se ji se svými kolegy z České psychedelické společnosti pokusil popsat religionista Jan Blahůšek, spočívá ve využívání přirozené schopnosti určitých rostlin, hub nebo jiných látek, tzv. psychedelik nebo entheogenů, působit posvátně na lidské vědomí, cítění a prožívání světa. Dosavadní výzkumy poukazují, že s nejvyšší pravděpodobností šamani a léčitelé mnohých kultur a národů tyto látky dobře znali a v rámci praktikování vlastního náboženství je studovali a uctívali jako mystické dary a léčebné nástroje, které člověku poskytuje příroda nebo v symbolice přírodních národů „Matka Země“ či stvořitel, „Velký Duch“. Psychedelická spiritualita je forma spirituálního přístupu k psychedelickým látkám, jejich užívání v posvátném rámci za účelem duchovního růstu, způsobem vědomým a zodpovědným, uctivým a bezpečným, který člověka přiblíží hlubšímu (sebe)poznání, životnímu nadhledu, moudrosti a pozitivní osobnostní transformaci. Trvalým výsledkem takové cesty může mj. být hlubší poznání sebe sama, větší pokora, sebeovládání, empatie a život v souladu s druhými a přírodou.
Mezi rituálními uživateli psychedelik, například mezi členy brazilských synkretistických ayahuascových církví, byly provedeny mezinárodní vědecké studie, které potvrdily bezpečnost dlouhodobého užívání psychedelického nápoje ayahuasca i jeho pozitivní vliv na zdraví a osobnost uživatelů. Současně byla prokázána i celková prospěšnost a kvalita života psychedelických komunit v ochraně jejich členů proti patologickým sociálním jevům jako je zneužívání alkoholu či jiných návykových a toxických látek.
V posledních letech se spolu s rapidním rozšířením užívání psychedelik, zejména v rituálním kontextu, rozšiřuje i společný náhled na svět a existenciální otázky uživatelů.
Akademická obec nazývá tento nová trend tzv. alternativní spiritualitou, neboť je úzce spjatá s alternativní kulturou, není vázaná žádnou doktrínou a její hranice se doslova teprve osahávají. Otázkou však je, zda jsou to psychedelika, která vyvolávají zkušenosti pro mnohé vypovídající o podstatě bytí, anebo zda jde o zkušenosti, jejichž forma odpovídá systému víry uživatele. Z jiného náhledu také může jít o optiku vlastních životních zkušeností, osobité schopnosti chápání a nahlížení na svět, skrze které uživatel jakkoliv intenzivní duchovní zkušenost bude vykládat.
Antropolog David Dupuis, PhD, vloni publikoval studii, ve které představuje nový pojem – tzv. socializaci halucinací. Tento pojem je označením pro prožitky, které jsou podle výsledků jeho výzkumu výrazně ovlivněny sociokulturním prostředím, ve kterém je látka užita, a kosmologií uživateli vlastní.
Lidstvo a potřeba spirituality
Podíváme-li se na historii lidstva s odstupem, můžeme vnímat, že po většinu času tady na Zemi jsme řešili hlavně základní otázky přežití. Známá teorie Maslowovy pyramidy hierarchie lidských potřeb, která spatřila světlo světa v roce 1943, nám ukazuje, naplňování kterých potřeb má v životě člověka přednost. Jinými slovy, Maslow seřadil potřeby podle toho, jak se postupně vyvíjely v čase a zároveň podle jejich hodnoty jako takové, přičemž udával také, že naplnění nižších potřeb vede k tendenci uspokojovat i ty vyšší. Jak můžeme vidět na obrázku pyramidy, nejníže jsou právě základní tělesné a fyziologické potřeby (uspokojování hladu, potřeby tepla..), dále jsou to potřeby spojené s bezpečím a jistotou (domov, zaměstnání, rodina, zdraví..). Pakliže naplníme tyto dva pilíře obvykle se otevírá potřeba sounáležitosti, nalezení svého místa v komunitě, potřeba pocitu lásky a přijetí od okolí. Další fází je jakési upevňování svého místa v komunitě, možná by se dalo říci vytváření aktivit vedoucích k úctě a uznání, v lepším případě k celospolečenskému prospěchu. A teprve na špičce pyramidy se nachází potřeba seberealizace, na kterou bychom mohli nahlížet jako na prohlubování sebepoznání. Maslowov uváděl, že u některých “šťastných” jedinců je jedním z prostředků seberealizace sebetrasncendence a to formou vrcholných zážitků, které nám napomáhají na cestě k dosahování osobního růstu a naplnění. Není pochyb o tom, že dnešní doba umožňuje vícero lidem, než kdy dříve, aby se dotýkali právě vrcholu pyramidy.
O tom, co nás přesahuje, jak vznikl svět, co je smyslem stvoření, či zda existuje posmrtný život, jsme bezpochyby diskutovali napříč věky. Nicméně, nebylo mnoho z těch, kteří měli čas se těmito otázkami opravdu důsledně zabývat. Na základě mnoha důkazů víme, že se tomu tak dělo, a např. již Platón, Aristotelés a další členové jejich filozofické “party” drželi půsty, prozkoumávali hraniční zkušenosti ve formě askeze, či vykonávali rituály, tzv. mystéria, skrze které se dostávali do změněných stavů vědomí s cílem získávání vhledů a poznání. Avšak ne každý měl to privilegium stát se románským filozofem.. Na druhou stranu, dnes se nacházíme v době, kdy člověk neví, ze kterého stromu nabízejícího další a další lahodné extatické ovoce krátkodobého duchovního oblažení ochutnat, kterou nablýskanou knihu, workshop či program přinášející zcela převratné vhledy a spásné techniky zvolit. Svoje místo, stejně tak jako tomu bylo s nejvyšší pravděpodobností v minulosti, v tomto soudobém seberozvojovém meníčku mají i psychedelika a změněné stavy vědomí.
Špetka religionistické perspektivy
Pakliže naši dávní předci používali v historii psychedelika, byl jejich vztah k nim velice pravděpodobně formován na základě typu náboženství, které vyznávali. Americký sociolog Robert N. Bellah rozděluje náboženství na tři typy – kmenové, archaické a axiální, které evolučně následovaly jedno po druhém. Sám uvádí, že nejde o to, že by jedno bylo lepší než druhé, pouze se vyvíjely v jinak početné i vyvinuté společnosti.
Samy o sobě se liší hlavně optikou, skrze kterou příznivci nahlížejí na svět. Kmenová byla povětšinou monistická, příroda byla plná duchů a moudrost se předávala v metaforách a příbězích. Archaická náboženství přinesla hierarchii, chrámy i jistou strukturu. Poslední forma, axiální náboženství, je charakteristická výraznou dualitou – vnímáním dvou polarit – dobro vs zlo. Axiální typ náboženství patří dodnes k těm nejrozšířenějším.
Religionista Jan Kozák uvádí v knize Psychedelika a psychonautika II., že u kmenových náboženství se setkáváme s pozitivním, u archaických ambivalentním a u anxiálních s negativním přístupem k užívání psychedelik.
A jsou to právě domorodé kultury kmenového typu náboženství, které přinášejí důkazy historického užívání psychedelik – setkáváme se např. s muchomůrkou na Sibiři, s ayahusacou v Jižní Americe, s houbami ve Střední a Severní Americe a také s ibogou v Africe.
Mnozí příznivci psychedelické tématiky se však často odvolávají na domněnky, které považují za pravdu týkající se užívání psychedelik v dřívějších kulturách. Nicméně, můžeme narazit na mnohé interpretace a hypotézy, které jistě stojí za zmínku. Podle Gordona Wassona, prvního badatele, o kterém se ví, že kdy užil mexické houby, staroindická sóma – pokrm bohů – byl nápoj z muchomůrky červené. Nutno dodat, že o jeho původním složení se dodnes vedou spory. Společně s Hoffmanem pak Wasson polemizoval nad tím, zda při slavných Eleusínských mystériích byl používán nápoj z námelu – psychoaktivní houby, ergotu, rostoucí na obilných klasech. S jistým pokusem psychedelické interpretace se setkáváme i u náboženství Seveřanů, kdy se badatelé (např. Fabing a Wade) snažili přesvědčit odbornou veřejnost o tom, že válečníci k povzbuzení a k tzv. bojovému běsu užívali muchomůrky červené. Opět k tomu nejsou dochované žádné přímé důkazy. Avšak stejně jako v těchto případech, tak i v případě našich předků – Keltů či Slovanů – ačkoliv důkazy jednoznačně poukazující na užívání psychoaktivních hub či jiných rostlin a látek nemáme, neznamená to, že se tomu tak nedělo. Není však možné tímto argumentovat.
______
Divoké myšlení
Antropolog Lévi-Strauss si během svého bádání povšiml, že mytologie přírodních národů je hojně vyjadřována konkrétními obrazy namísto abstraktních pojmů, které jsou většinou vlastní kultuře naší. Divoké myšlení, které je i dnes charakteristické pro děti či kreativní lidi, stojí v opozici myšlení strukturovanému, doslovnému, domestikovanému, které se vyznačuje vědecko-materialistickým světoobrazem.
Religionista Kozák v knize Psychedelika a psychonautika II. uvádí, že jedním z důvodů vzrůstajícího zájmu o psychedelika může být právě možnost zakušení velmi silné formy tohoto typu myšlení, které psychedelická zkušenost nabízí.
_____
Pokojná cesta ke spirituálnímu bypassu
Spirituální bypass, který bychom jinak také mohli nazvat duchovním unikáním, je jevem, který můžeme považovat za stinnou stránku spirituality. Psycholožka Anna Říhová v knize Psychedelika a psychonautika II. uvádí, že se jedná o užívání spirituálních praktik a víry k vyhýbání se bolestivým emocím a nevyřešeným psychickým problémům, vnitřním zraněním a vývojovým potřebám. Spirituální bypass byl často spojován s náboženstvími a new age hnutím, avšak dnes se až příliš často objevuje v souvislosti s užíváním psychedelik.
V odborném článku, který byl publikován vloni psychedelickým výzkumníkem a psychoterapeutem Ingmarem Gormanem, PhD, se píše, že není zcela neobvyklé, že jedinci zklamaní výsledkem užívání psychedelických látek mohou hledat další psychedelické zážitky, přičemž buď užijí vyšší dávky nebo alternativní psychedelickou látku.
Autoři také upozorňují na objevující se tendence u uživatelů psychedelik zapojit se do duchovních praktik. Bez ohledu na to, zda jde o vědomé či nevědomé směřování, bývá spojeno s vyhýbáním se bolesti a nevyřešeným psychickým potížím. Uživatelé se tak snaží „vyhnout nebo předčasně překročit základní lidské potřeby, pocity a vývojové úkoly prostřednictvím činností určených k sebeléčení nebo sebezkoumání, jako je právě užití psychedelik, meditace nebo vyhledávání mystických prožitků.”
Odborná i laická společnost se shoduje na tom, že spirituální bypass mj. způsobuje, že se jedinci zaměřují pouze na pozitivní stránky svého prožívání a životní reality a odmítají připustit, že “každá mince má dvě strany” a také, že “každé světlo vytváří stín”. Carl Gustav Jung nazval skryté, potlačované nebo popírané části Já stínem. V rámci psychoterapie se někdy pracuje s přiváděním skrytých částí Já do vědomí – tomuto procesu se říká integrace stínů. Psychedelika mohou napomoci zvědomění těchto potlačených částí Já, avšak je potřeba chápat, že jejich následná integrace je obvykle emocionálně náročná zkušenost, při které je opravdu vhodné mít po ruce terapeutickou oporu. Rozhodně není na místě domnívat se, že další zkušenost napomůže integraci té předchozí, jak se někdy pravidelní uživatelé (návštěvníci rituálů) domnívají.
______________
Možné projevy spirituálního bypassu:
Vyhýbání se psychickým potížím
Přílišný důraz na všechno pozitivní (tzv. sluníčkářství)
Slepý či vše tolerující soucit
Slabé nebo příliš propustné hranice
Sebemrskačství k vlastní negativitě
Odmítání stinných stránek
Mylná představa dosažení vyššího stupně bytí
Kolektivní spirituální bypass..?
Potřeba duchovního aspektu je téměř do očí bijícím symbolem naší společnosti. Za jeden z projevů můžeme považovat úspěšnost new age duchovních spasitelů, kteří ve formě nejrůznějších workshopů a “průvodcování” nabízejí svým klientům takřka kompletní seberealizaci. Jejich úspěšnost pomyslně odráží naši touhu po poznání, však s tendencí toliko charakteristickou – “hlavně rychle a ideálně to udělejte za mě”.
Tento článek byl publikován v listopadovém čísle časopisu Regenerace.
