Letošní rok se velmi pravděpodobně zapíše do dějin jako rok, kdy po dekádách vědeckého výzkumu, vzdělávání veřejnosti i odborníků a důsledného politického lobby byla látka s psychedelickými vlastnostmi – MDMA – vyjmuta ze seznamu zakázaných látek bez léčebného využití, aby mohla být využívána v terapii posttraumatické stresové poruchy – PTSD.
Více než třicetileté úsilí v USA dospívá k pomyslné první metě, kterou je využití látky v terapii lidí, kteří mají specifickou diagnózu, a to bude podle všeho teprve začátek. Mnozí odborníci nepochybují o tom, že by MDMA asistovaná psychoterapie mohla být efektivním nástrojem pro léčbu i dalších diagnóz a poruch, a nejen to, obdobně by MDMA mohlo být užitečným nástrojem i mimo klinický kontext ve věci řešení vztahových potíží, či konfliktů. MDMA, které je aktivní látkou v pilulce známé pod názvem extáze, je také oblíbené příznivci nočního tanečního života. Poslední pomyslnou metou by pak snad jednou mohlo být využití za účelem potěšení a zábavy, které vyvolává mnoho kontroverze. Může být toliko účinný nástroj pro terapii užíván bezpečně i v jiném kontextu? A není to zneužívání? Pravdou je, že radost je nedílnou součástí našeho života a alkohol jako nejnebezpečnější droga na světě rozhodně nepatří k bezpečným zprostředkovatelům uvolnění. Filozofie harm reduction, neboli snižování rizik, nás obecně učí o tom, že spíše než zákazy měli bychom rozvíjet informovanost, otevřenost a možnosti bezpečného přístupu. Jsme na to ale jako společnost připraveni?
Jedním z průkopníků perspektivy využití MDMA i mimo klinický kontext je Charles Wininger, licencovaný psychoanalytik a poradce pro duševní zdraví, který se dekády věnuje párové terapii a v USA si dokonce vysloužil přezdívku „Love Doctor“ – Doktor Lásky. Kromě párové terapie také učí o zodpovědném užívání MDMA jako o jakémsi vztahovém “lepidle”, které katalyzuje pocit sounáležitosti. Charley se však nebojí jít ještě o krok dále.
Někde mezi léčbou a divokým hédonismem leží to, co nazývá „vážnou zábavou“ – místo, kde se radost, láska a hra mohou spolčit se zranitelností, aby bylo dosaženo opravdového a trvalého spojení se sebou samým i s ostatními. Ukázalo se, že tyto zkušenosti podporují emocionální otevřenost a zranitelnost, zlepšují vztahové dovednosti a podporují hluboká, léčivá a trvalá spojení mezi lidmi. Jeho práce překlenuje propast mezi terapeutickým a rekreačním využitím této medicíny a kráčí oslavnou střední cestou mezi klinikou a mejdanem.
Začala bych (ne)jednoduchou otázkou, kdo je Charley Winninger?
Kdo jsem? Proč jsem naživu? Jaký je smysl mého života? (usmívá se) Jmenuji se Charlie Winninger. Jsem licencovaný psychoterapeut, který zde v New Yorku vykonává soukromou praxi již 35 let. A jsem autorem knihy s názvem „Listening to Ecstasy: The Transformational Power of MDMA (Naslouchání extázi: transformační síle MDMA). Posledních 50 let jsem také psychonautem, tedy někým, kdo užívá psychedelické látky. Obecně mě fascinuje potenciál psychedelických látek a MDMA obzvláště, jeho síla a schopnost pomáhat lidem léčit se a zvyšovat kvalitu svého života. A taky jeho potenciál pro užití u párů a to, jak mohou páry uzdravit svůj vztah a vrátit se k takové lásce, na kterou možná zapomněly, ale která dva svedla dohromady, když se seznámili. Pro terapeuta zaměřujícího se na vztahovou/párovou terapii muselo být objevení potenciálu MDMA – empatogenu známého pro své účinky vyvolávající pocity lásky a empatie, otevřenosti a porozumění, opravdu převratné. Mluvil jsem s mnoha páry, které použily jedinou dávku MDMA se správným průvodcem a adekvátní přípravou, a kteří věnovali dostatek prostoru správné integrací poté, a zcela to ten vztah proměnilo, nebo dokonce zachránilo jejich manželství a rodinu. Takže jsem potenciálem MDMA opravdu fascinován a věřím, že za deset let – do roku 2034 – se historie mé profese, kterou je psychoterapie, bude psát jako psychoterapie před rokem 2024 a psychoterapie po roce 2024, kdy bylo MDMA ve Spojených státech legalizováno pro léčbu posttraumatické stresové poruchy a dalších onemocnění, na které se to chystá.
A myslím si, že Spojené státy snad udávají tón zbytku světa nebo zbytku západního světa. Doufejme tedy, že se zákony opravdu rozvolní a liberalizují. V srpnu letošního roku má FDA (Americký úřad pro kontrolu potravin a léčby) tady v USA rozhodnout o tom, že se MDMA bude moci používat k léčbě PTSD, a to je velký. Doslova to způsobí revoluci v mé profesi a bude to velká zpráva v médiích.
Charley, myslíte, že až bude legalizováno používání této formy psychoterapie s využitím MDMA pro léčbu posttraumatické stresové poruchy, nakonec se to uvolní i pro párovou
terapii a další druhy terapie?
Ano, bude to ještě nějakou dobu trvat, ale jakmile bude legalizováno užití v terapii, bude existovat to, čemu říkáme off-label použití (pozn. mimo určenou diagnózu). Takže se MDMA bude používat i k jiným věcem. A nárůst poptávky ze strany párů i jednotlivců bude obrovský, protože stigma, nebo to, co z něj ještě zbývá, odpadne, jakmile to bude legální, a lidé si uvědomí, že je to průlomové. Je to opravdu zázračná medicína, když se používá správně, teda jen když se používá správně. Můžeme očekávat, že zájem veřejnosti a poptávka prudce vzroste. A to bude mít velký vliv na léčbu jednotlivců a párů s emočními problémy. Velmi často se ale setkávám s tím, že se lidé k psychedelické medicíně a k práci s psychedeliky dostávají prostřednictvím vlastního příběhu.
Co se tedy skrývá za příběhem Charlieho Villingera?
Za příběhem Charlieho Winningera stojí Shelley Winningerová.
Stručně řečeno, když jsem Shelley v roce 2000 potkal, byl jsem už osm let po prvním manželství a ona byla rozvedená asi šest měsíců a chtěla roztáhnout křídla. Chtěla vyzkoušet nové věci. A řekla mi, že by chtěla zkusit extázi, tak se v roce 2000 říkalo MDMA. Když jsem to slyšel, byl jsem tím velmi překvapen. Sehnal jsem čisté MDMA a užili jsme jej společně. Dočtete se o tom v knize, anebo si o tom můžete poslechnout ve verzi audioknihy, pro Shelley to znamenalo probuzení. A pro mě to bylo poprvé, co jsem zkušenost podstoupil s někým jiným. Skrze to jsem zjistil, že to není něco, co by měl člověk dělat sám, ale naopak, do čeho jít s přítelem, partnerem nebo ve skupině. Tyto naše společné zkušenosti dodaly našemu vztahu úplně nový rozměr hloubky, intimity a autenticity. Od té doby užíváme MDMA přibližně čtyřikrát až šestkrát ročně.
Což by sečteno odečteno bylo asi.. ?
Takže jsme to teď absolvovali celkem asi 85krát. A změnilo to naše životy i naši lásku. Na začátku nám bylo dobře, ale díky tomu se máme ještě lépe. Pak jsem si uvědomil, že ke mně ta medicína promlouvá. Učila mě. Představila celý učební plán. A tak jsem se rozhodl, že si budu diktovat, že si budu dělat poznámky, a z toho vznikla ta kniha. Proto jsem ji nazval naslouchání extázi.
Domorodí obyvatelé říkají, že za rostlinnou medicínou – v pozadí psychedelických rostlin – je duch rostliny, jistá inteligence, se kterou je možné spolupracovat a komunikovat. Řekl byste tedy, že za syntetickou látkou jako je MDMA také stojí inteligence, se kterou se člověk může spojit a naslouchat jí?
Narážíte na to, že MDMA není rostlinná medicína a že pochází z laboratoře, chápu to dobře? Dal bych vám odpověď, kterou dal Albert Hoffman (pozn. Švýcarský chemik, který jako první syntetizoval a objevil účinky LSD), když se ho ptali přesně na tuto otázku ohledně LSD. Tehdy řekl, že ti lidé z psychedelické komunity, kteří rozlišují mezi rostlinnými medicínami a těmi chemického původu jako jsou MDMA nebo LSD, ve skutečnosti nechápou, o čem je vědomí. Důležité je, co to dělá s vaším mozkem a s vaším tělem. Důležité je, jak vám otevírají mysl a vypínají prefrontální mozkovou kůru a na několik hodin rozpouští ego. Všechny tyto „medicíny“ to dělají a rozšiřují tak naše vědomí a probouzejí nás k tomu, kdo jsme, kdo skutečně jsme, čeho jsme schopni, ukazují nám, jak jsme vlastně všichni stejní. A taky, jak se k sobě musíme chovat lépe, abychom udrželi náš druh naživu a zachránili planetu. To je důležité, ne to, odkud chemikálie pochází.
V čem tedy vidíte kouzlo MDMA, nebo co je na tomto jednom psychedeliku tak zajímavého?
Tolik věcí. Především je ze všech nejspíš uživatelsky nejpřívětivější. Jeho účinky jsou lehce přijatelné pro někoho, kdo s jakýmkoli psychedelikem začíná a chce začít experimentovat. Považuji MDMA za nejméně rizikové, nejméně ohrožující. Je to substance, která s největší pravděpodobností někomu poskytne pozitivní zkušenost, takže může otevřít dveře k pak dalším zkušenostem. To je jedna věc. Má však také velmi jedinečnou funkci v těle a v mozku, a to tím, že uvolňuje silnou kombinaci serotoninu a oxytocinu a také trochu dopaminu a pár dalších hormonů, takže se lidé cítí neobvykle bezpečně a otevřeně. I proto je tak dobré pro páry, protože v záplavě hormonů jsou pak partneři ochotni sdílet věci, které by jinak nevyjádřili, protože by se třeba necítili dostatečně bezpečně, aby je mohli říct. Díky MDMA se také dostatečně otevřou, aby na druhou stranu slyšeli, co jim partner říká, aniž by jim v tom bránily jejich obranné mechanismy. Díky tomu jsme pak otevřenější dávat a přijímat, co máme na srdci, a celkově cítit druhé lidi.
Takže bychom mohli říci, že užití MDMA v páru, či párové terapii může zvýšit schopnost
empatie, která obvykle párům, které se ocitly v nesnázích, chybí?
Ano. Lidé si budují zdi a obranu, takže se nedokážou do svých partnerů tolik vcítit. A to je určitě to, co chybí v našem světě, kde se málokdy vcítíme do lidí, se kterými třeba nesouhlasíme, nebo do lidí, kteří jsou jiní než my. Takže proto lidé jako Rick Doblin (pozn. průkopník MDMA asistované psychoterapie a zakladatel MAPS – instituce, která stojí za výzkumy prokazující léčivý účinek MDMA v terapii PTSD) cítí, že je to lék, který lze potenciálně použít k zacelení rozkolů, politických rozkolů a rozporů mezi lidmi.
Zaslechla jsem o aktivitách MAPS – Multidisciplinární asociace psychedelických studií zaměřených na skupiny Palestinců a Izraelců…
Ano! V Izraeli se skupiny Palestinců a Izraelců setkávali a s pomocí MDMA a někdy i jiné psychedelické látky (ayahuascy) se pokušeli najít společnou řeč a mír. I k tomuto se psychedelika dají použít. Ale MDMA má podle mého názoru pro tento druh léčení zvláštní potenciál.
Každý lék s sebou nese určité riziko. Jaká rizika představuje MDMA?
Je rizikové pro někoho, kdo má v anamnéze schizofrenii nebo schizofrenii v rodině nebo paranoiu, by MDMA neměl užívat. Někdo, kdo má v anamnéze bipolární poruchu v nejbližší rodině nebo u sebe, by MDMA neměl brát. Také těhotné ženy by MDMA brát neměly. A existují i další podmínky, cokoli, co souvisí se srdcem. Pokud máte srdeční potíže, je třeba zeptat se na to lékaře. Také někdo, kdo trpí depresí a užívá antidepresiva typu SSRI, by neměl MDMA užívat. Takoví lidé to nebudou cítit, takže jim to ani nepomůže. I epilepsie je vyřazujícím faktorem. A jsou i další rizikové faktory. Nejdůležitější je, pořídit si testovací sadu, otestovat čistotu látky a nikdy neužívat nic, co není čisté MDMA, ani pilulky (extáze), protože tam člověk taky neví, co všechno v ní je. A i když je čistá, může obsahovat dvojnásobnou nebo trojnásobnou dávku. A to pak můžou člověka i odvést na nosítkách.
U nás bohužel policie obvykle zastavuje všechny pokusy o snižování rizik spojených s užíváním psychoaktivních látek skrze testování čistoty látek. Snad se to do budoucna
změní.
Je obecně známé, že psychedelická zkušenost je obecně nepředpověditelná. Někdy se prostě něco zvrtne, pokazí, vyvine nečekaným směrem. A tak za ty desítky let zkušeností, zažil jste něco takového? Myslím tím, že to nemusí být nutně špatně. Může to být jen jako velmi nečekaná událost, která se stane.
Ano, nějaké jsem měl. Viděl jsem lidi, kteří se účastnili skupinových zkušeností, které jsem vedl. Řekl bych, že možná 1 % lidí, které jsem potkal, mělo negativní zkušenost nebo zkušenost, kdy nic necítili. Ale nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by měl zdravotní potíže, kdy by musel jít do nemocnice. S tím jsem se nesetkal. Určitě se to stává, ale já se s tím nesetkal.
A kolik lidí vám přibližně prošlo rukama za ta léta?
Předpokládám, že jich tolik není, protože mnozí se vracejí, znovu a znovu. Takže možná jen kolem pěti set.
Myslíte si, že opakovaná zkušenost je něco, co může být na cestě člověka užitečnější?
Vysledoval jsem u lidí, kteří se vraceli, že to má kumulativní účinek, kumulativní pozitivní účinek, že se věci zlepšují časem. Například u mě, trpěl jsem, stále trpím, mírnou chronickou depresí zvanou dystymie, a ta se mi v průběhu let díky užívání MDMA výrazně zlepšila. Jsem prostě lehčí. Jsem šťastnější, méně mě tíží těžké myšlenky a těžká nálada. Vlastně jsem mnohem lehčí a šťastnější, než jsem kdy byl. Ale zdá se, že i jiným lidem opakované užívání MDMA prospívá, pokud to nedělají příliš často v průběhu jednoho roku, to pak kumulativní účinky působí spíše proti vám.
Na závěr bych se zeptala, Charley, měl byste nějaký archetypální příběh, o který by bylo
dobré se podělit?
Slyšel jsem mnoho příběhů, kdy na párovou terapii asistovanou MDMA přišel pár, který se chtěl rozvést. Facilitátor jim dal MDMA, zavázal oči a nechal je oba prožívat zkušenost individuálně. Po pár hodinách je nechal sundat pásku z očí, aby mohli být se svým partnerem.
Hudba se ztlumí a oni se postaví čelem k sobě. A průvodce, sitter, se jich zeptá: „Tak jaké to pro vás zatím bylo, být sám?“ A často se stává, že jeden nebo oba partneři říkají: „Panebože, právě jsem si vzpomněl na to hrozné období, když mi bylo sedm let a do mého pokoje přišel strýc a začal se mě dotýkat.
A to byla bolest, která mě ovlivnila a ochromila, ochromila mé vztahy a posledních dvacet let a ochromuje mé manželství. A já se s ním dostávám do kontaktu až v posledních dvou hodinách. A moc se omlouvám za to, co jsem ti udělal/a, že jsem byl/a k tobě tak krutý/á nebo odtažitý/á. A poprvé jsem si uvědomil/a, jak jsem zraněný/á. A tomu druhému doslova spadne čelist, obrátí se na průvodce s tím, že od svého partnera slyšeli víc autentických, skutečně zranitelných slov než za posledních 20 let. A manželství je zachráněno. Samozřejmě to pak potřebuje hodně práce. Není to tak, že by jeden den všechno vyléčil, ale po něm musí přijít spousta práce v podobě toho, čemu říkáme integrace.
A někdy se partner může dostat do kontaktu s traumatem, s hlubokým smutkem a výčitkami svědomí nad tím, jak se ve vztahu choval. Obrana se srazí, srdce se otevře a pro nezúčastněného pozorovatele to může vypadat, že se dějí zázraky, ale ve skutečnosti je to jen medicína, která dává lidem šanci, aby jejich ego ustoupilo z cesty na dostatečně dlouhou dobu, aby mohlo proniknout něco hlubšího, autentičtějšího a více vycházejícího ze srdce. A to může být pro pár úplný reset, který jim může dát zcela nový náboj do života.
Myslíte si tedy, že skutečnost, že jsou dva v jedné místnosti a podstupují tuto zkušenost
společně, že nevědomí nebo podvědomí odhaluje to, co je mezi nimi? Nebo je to dáno i
záměrem?
Částečně je to záměrem, ale to víte, set a setting to v zásadě utvářejí. Nicméně je magické dostat se do kontaktu s traumatem a mít svého partnera přímo u sebe. Ten partner je tam otevřený a chce přijmout, co přichází. Je hodně léčivé tam také být pro svého partnera, který prožívá takovou bolest. Je to velmi zvláštní příležitost mimořádné léčivé události.
